Stručné shrnutí
Spor se týkal ručení společnosti FAU za neuhrazenou DPH jejího dodavatele VERAMI při obchodování s pohonnými hmotami. FAU současně nebyl uznán nárok na odpočet DPH z týchž obchodů pro vědomou účast v řetězci zasaženém podvodem. Soud potvrdil, že tento souběh nepředstavuje nepřípustné dvojí zdanění ani porušení proporcionality, protože jde o dvě samostatné povinnosti založené na odlišných právních titulech. [29–30, 35–38]
O co šlo
FAU hradila podstatnou část kupní ceny pohonných hmot přímo slovenské rafinerii SLOVNAFT na zahraniční účet, zatímco jejímu bezprostřednímu dodavateli VERAMI platila jen zbytek. VERAMI pak DPH neodvedla; správce daně proto vyzval FAU jako ručitele podle § 109 odst. 2 písm. b) zákona o DPH k úhradě nedoplatku přes 200 mil. Kč.
FAU namítala zejména, že kupní cenu včetně DPH uhradila, prověřovala registraci dodavatele a že ručení nemůže obstát, byla-li jí za stejné transakce již doměřena vlastní DPH po odepření odpočtu. Takový postup podle ní vedl k duplicitnímu výběru daně. [12–18]
Rozhodující právní otázka byla předložena Soudnímu dvoru EU. Ten vyslovil, že čl. 205 směrnice o DPH nebrání souběhu ručení za daň dodavatele a odepření odpočtu příjemci, jestliže příjemce věděl nebo měl vědět o své účasti na podvodu. Odepření odpočtu sleduje boj proti podvodům, kdežto ručení účinný výběr dluhu dodavatele; tato opatření se proto doplňují. [27–30, 36–37]
Krajský soud byl tímto závěrem NSS vázán. Zdůraznil, že doměření FAU a ručení za VERAMI nejsou totožnou daňovou povinností. Ručení se vztahuje k dluhu VERAMI a může být uplatněno i po zahájení její insolvence; finanční správa nemusí zkoumat vymahatelnost případného regresu ručitele vůči dlužníkovi. [35, 38–40]
Podmínky ručení byly podle soudu splněny i skutkově. Význam měl souhrn indicií: FAU jako zkušený obchodník nakupovala pohonné hmoty za nápadně výhodné ceny, obchodní a platební model neodpovídal smluvním ujednáním a platby VERAMI zpravidla nedosahovaly ani částky odpovídající DPH. Jednotlivé okolnosti nemusely samy o sobě prokazovat podvod, v souhrnu však odůvodňovaly závěr, že FAU o riziku nezaplacení DPH věděla nebo alespoň vědět měla a mohla. [43–46, 48–52]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Rozhodnutí potvrzuje zásadní praktický dopad pro subjekty v podvodných řetězcích: odepření odpočtu DPH samo nevylučuje následné ručení za nezaplacenou daň dodavatele. Argument, že stát tak získá „dvakrát tutéž daň“, při vědomé účasti na podvodu neobstojí. [33–38]
Podnikatel se nemůže spolehnout pouze na formální prověření dodavatele nebo na to, že zboží bylo skutečně dodáno. U rizikových komodit a zejména u zkušených obchodníků se očekává zvýšená obezřetnost. Je nutné průběžně vyhodnocovat ekonomickou racionalitu ceny, transparentnost řetězce, soulad reálných plateb se smlouvou a to, zda dodavatel skutečně disponuje prostředky na splnění své daňové povinnosti. [43–45, 49, 52]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Věc je významná především tím, že navazuje na odpověď Soudního dvora EU na předběžnou otázku položenou právě v tomto sporu. Potvrdila tak, že nástroje boje proti podvodům a zajištění výběru DPH nejsou alternativami, mezi nimiž by si správce daně musel zvolit. [27–30, 37]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
