NSS potvrdil, že nárok na výjimečnou úhradu zdravotní péče podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění je čistě osobním právem, které smrtí pojištěnce zaniká a nepřechází na dědice; v řízení proto nelze pokračovat.
Žalovaná zdravotní pojišťovna podala kasační stížnost ve sporu o mimořádnou úhradu nehrazené zdravotní služby podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. V průběhu řízení ale žalobkyně zemřela. Spor se tak fakticky přesunul z otázky úhrady léčby na procesní, ale hmotněprávně významnou otázku: zda lze v řízení pokračovat s právními nástupci.
Právní otázka
Přechází právo na úhradu výjimečně hrazené zdravotní služby podle § 16 na dědice či jiné právní nástupce, nebo jde o ryze osobní právo, jehož zánik smrtí brání pokračování v řízení?
Co soud řekl
NSS kasační stížnost odmítl, protože smrtí žalobkyně odpadla podmínka řízení a vada byla neodstranitelná (§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.).
Klíčová úvaha stojí na § 107 o. s. ř. a „povaze věci“ (odst. 3–4): rozhodující není existence dědiců, ale zda uplatněný nárok přechází na nástupce.
Soud zdůraznil (odst. 5–8), že právo na úhradu dle § 16 je vázáno výlučně k osobě pojištěnce, protože jde o právo na poskytnutí konkrétní léčby jako jediné možnosti vzhledem ke zdravotnímu stavu. Takový nárok je nepřevoditelný a smrtí zaniká. Navázal tím na svou dřívější judikaturu (5 Ads 251/2018, 3 Ads 74/2024).
Vedlejší, ale praktický dovětek: při odmítnutí kasační stížnosti bez věcného projednání se vrací soudní poplatek (odst. 10).
Materiálně nejde o převratné rozhodnutí — spíše potvrzení ustálené judikatury. Důležité je ale čisté vymezení, že spory o § 16 nejsou „majetkovým“ nárokem, který by mohl přežít pojištěnce. To může být podstatné pro procesní strategii v obdobných zdravotnických sporech.
- Pokud pojištěnec v průběhu sporu o úhradu dle § 16 zemře, řízení zpravidla končí.
- Dědicové nemohou pokračovat jen proto, že existují jako právní nástupci.
- Pro advokáty to znamená, že v těchto věcech je zvlášť důležitá rychlost procesní obrany.
- Rozhodnutí nepodporuje transformaci těchto sporů na nárok na „náhradu hodnoty neuhrazené péče“.
Zajímavé je, že soud výslovně říká, že pro pokračování řízení není podstatná existence dědiců, ale povaha samotného nároku (odst. 4). To je obecnější procesní princip přesahující zdravotnické právo.
Smrt pojištěnce zastaví spor o úhradu léčby
Smrt pojištěnce a zánik nároku podle § 16 ZVZP | NSS 25. 3. 2026
NSS potvrdil, že nárok na výjimečnou úhradu léčby dle § 16 je osobní právo, které smrtí pojištěnce zaniká a nepřechází na dědice.