Stručné shrnutí: Soud potvrdil neuznání odpočtu darů sportovnímu klubu, protože klub z darů svých členů převážně hradil jejich vlastní soukromé aktivity. Formální splnění podmínek § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů nestačí, je-li převažujícím účelem získání daňové výhody v rozporu se smyslem odpočtu. Klub přitom nemusel být uzavřený vůči veřejnosti; rozhodující bylo skutečné využití darovaných prostředků. [24, 35, 39]
O co šlo: Žalobce odečetl od základu daně za roky 2019 a 2020 dary klubu Střelka. Správce daně a Odvolací finanční ředitelství odpočet neuznaly pro zneužití práva: klub byl financován téměř výhradně dary členů a tyto peníze měly sloužit zejména jejich osobním aktivitám. Žalobce namítal, že klub pořádal sportovní a kulturní akce otevřené veřejnosti, jen se nepropagoval na internetu; seznamy účastníků navíc nebyly úplné.
Městský soud korigoval část úvah žalovaného. Desítky rodin účastnících se akcí, přirozená obměna příznivců a absence internetové propagace samy o sobě neprokazují uzavřenost klubu ani vyloučení celospolečenského prospěchu. Menší spolek nemusí usilovat o masovou návštěvnost, pokud účast nebrání libovolným informovaným osobám. [32]
To však nebylo rozhodné. Soud za stěžejní považoval porovnání přehledů akcí, účastníků a výdajových dokladů: početnější veřejně přístupné akce často nevykazovaly výdaje, kdežto nákladné koncerty, divadla, zahraniční cesty či ubytování byly hrazeny pro několik členů a jejich příbuzných. Žalobce nebo jeho rodina se těchto akcí pravidelně účastnili a klub mu vyplácel i cestovní výdaje. [33–38]
Soud proto uzavřel, že žalobce prostředky sice formálně daroval klubu, avšak následně je čerpal na uspokojování vlastních potřeb. Nebyl tak naplněn účel daru jako bezúplatného plnění ve prospěch zásadně cizího zájmu. Byly splněny objektivní i subjektivní prvky zneužití práva podle § 8 odst. 4 daňového řádu. [39]
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad: Spolky financované dary členů by měly důsledně oddělit veřejně prospěšné aktivity od soukromé spotřeby členů. Nestačí, že spolek vedle soukromých akcí pořádá i otevřené akce. Riziko vzniká zejména tehdy, když dárci či jejich rodiny čerpají z darů vstupenky, cesty, ubytování nebo jiné osobní výdaje. Je nutné vést průkaznou evidenci účelu výdajů, účastníků a případných úhrad účastníků.
Zajímavost / podnětná myšlenka: Rozhodnutí nestaví zneužití práva na malé členské základně ani na absenci webové prezentace. Jádrem je ekonomická realita toku peněz: zda dar fakticky opustí majetkovou sféru dárce, nebo se mu vrací jako financování jeho osobních aktivit. [32, 35, 39]
Tvrzení soudu:
- Veřejná prospěšnost činnosti spolku není podmíněna internetovou propagací ani masovou účastí; podstatná je reálná otevřenost aktivit. [32]
- Skutečnost, že příjemce daru vykonává i veřejně prospěšnou činnost, nevylučuje zneužití práva při konkrétním využívání darů. [35, 39]
- Pro závěr o zneužití je významné porovnání výdajových dokladů s akcemi a okruhem jejich účastníků, nikoli izolované posouzení jednotlivého dokladu. [35]
- Opakované hrazení nákladných soukromých aktivit dárců z prostředků spolku svědčí o tom, že dar nesleduje zásadně cizí prospěch. [35, 39]
- Sporný charakter jedné akce nemůže vyvrátit závěr založený na prokázané setrvalé praxi financování soukromých výdajů členů. [40]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
