Stručné shrnutí:
Společnost ARKET neprokázala nárok na odpočet DPH u plnění deklarovaných od společnosti Gablonz, protože přes opakované výzvy nepředložila žádné daňové doklady ani evidenci pro DPH. Městský soud potvrdil, že šlo o stanovení daně dokazováním, nikoli podle pomůcek. Zpráva o daňové kontrole mohla podle § 147 odst. 3 daňového řádu nahradit odůvodnění dodatečných platebních výměrů.
O co šlo:
Správce daně neuznal odpočty DPH za leden až říjen 2023 a březen 2024 v úhrnu 1 058 310 Kč. Žalobkyně vykázala přijatá plnění od dodavatele Gablonz v daňových přiznáních i kontrolních hlášeních, avšak nepředložila k nim faktury, jiné daňové doklady ani zákonnou evidenci pro DPH. Doklady nezaslala ani po dvou oznámeních o zahájení kontroly, následné výzvě a prodloužení lhůty o 22 dnů; nereagovala věcně ani na sdělený výsledek kontrolního zjištění či v odvolání [41–43].
Žalobkyně namítala, že jí nebyl dán prostor seznámit se s podklady, že daň byla stanovena podle pomůcek a že platební výměry nebyly odůvodněny. Soud tyto výhrady odmítl. Osmidenní lhůta k vyjádření, prodloužená o den, byla vzhledem k jednoduchému zjištění – absenci dokladů – přiměřená; žalobkyně navíc neuvedla, co jí v předložení dokladů bránilo, ani nekonkretizovala údajně odepřený přístup ke spisu [44–46]. Daň byla stanovena dokazováním z daňových tvrzení a zjištěného nepředložení dokladů, nikoli podle pomůcek [47].
Soud zdůraznil, že plátce musí nejprve splnit vlastní primární důkazní břemeno. V této věci nebylo třeba hodnotit věrohodnost předložených účetních záznamů ani přenos důkazního břemene vyvolaný pochybnostmi správce daně: žalobkyně nepředložila vůbec žádné doklady k uplatněným odpočtům [39–43]. Zpráva o daňové kontrole přitom popsala skutková zjištění, hodnocení absence podkladů, právní posouzení i finanční vyčíslení; jako odůvodnění platebních výměrů proto obstála [50–51].
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad:
Jde o standardní, nikoli přelomové potvrzení následků úplné procesní pasivity při kontrole DPH. Pro plátce je podstatné uchovávat a pohotově předložit daňové doklady a evidenci již proto, že je má mít při podání přiznání k dispozici. Žádost o prodloužení lhůty sama o sobě nenahrazuje důkazní aktivitu. Námitku nedostatečného prostoru či odepření přístupu ke spisu je nutné formulovat konkrétně: uvést, o jaké podklady šlo, kdy byl přístup požadován a jak správce daně bránil jeho realizaci.
Zajímavost / podnětná myšlenka:
Rozhodnutí odlišuje situaci, kdy správce daně zpochybní již předložené důkazy, od situace, kdy plátce nepředloží ani základní dokladový podklad nároku. Ve druhém případě spor končí již na nesplnění primární formální podmínky odpočtu.
Tvrzení soudu:
• Nárok na odpočet DPH se prokazuje prvotně daňovým dokladem, avšak samotný formálně správný doklad by nepostačoval, pokud by neodpovídal skutečnému plnění [39].
• Nepředložení daňových dokladů a evidencí znamená neunesení primárního důkazního břemene plátce; správce daně v takové situaci nemusí nejprve prokazovat vážné pochybnosti o předložených důkazech [40–43].
• Přiměřenost lhůty k vyjádření se posuzuje podle povahy kontrolních zjištění a dosavadního času poskytnutého k doložení podkladů [44].
• Stanovení daně pro neprokázání uplatněného odpočtu není stanovením podle pomůcek jen proto, že správce daně nárok neuzná [47].
• Je-li daň stanovena výlučně podle výsledku daňové kontroly, může zpráva o kontrole tvořit odůvodnění dodatečného platebního výměru; musí ovšem obsahově splňovat požadavky § 102 daňového řádu [50–51].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
