Pokud správce daně tvrdí, že se plátce DPH vědomě účastnil daňového podvodu, musí soud jasně odlišit existenci podvodu od otázky vědomosti daňového subjektu a srozumitelně vysvětlit, z jakých konkrétních skutečností vědomou účast dovozuje.
Společnosti EDGE Europe s.r.o. byl odepřen nárok na odpočet DPH přesahující 6 mil. Kč z obchodů s mobilními telefony. Finanční správa dospěla k závěru, že obchodovala v řetězci zasaženém karuselovým podvodem a že se podvodu účastnila vědomě.
Spor se po letech soudního přezkumu dostal již potřetí k Nejvyššímu správnímu soudu. Tentokrát nešlo primárně o existenci podvodu, ale o to, zda Městský soud v Praze řádně vysvětlil, proč souhlasí se závěrem o vědomé účasti společnosti na podvodu.
Právní otázka
Může soud potvrdit závěr o vědomé účasti na podvodu na DPH, aniž jasně oddělí:
- existenci samotného podvodu v obchodním řetězci,
- vědomost či zavinění konkrétního daňového subjektu?
Co soud řekl
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že jde o dvě odlišné otázky, které nelze směšovat (odst. 24–30).
V předchozím zrušujícím rozsudku již městskému soudu uložil, aby se zaměřil právě na formu účasti žalobkyně na podvodu (odst. 5, 18, 25). Přesto městský soud znovu věnoval značnou část odůvodnění popisu existence podvodu a převzal pasáže ze svého předchozího rozsudku (odst. 27–29).
Podle NSS z napadeného rozsudku není zřejmé:
- které okolnosti dokazují samotný podvod,
- které okolnosti mají prokazovat vědomost žalobkyně,
- proč soud dospěl právě k závěru o vědomé (úmyslné) účasti.
Takové odůvodnění neumožňuje věcný přezkum a činí rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů (odst. 30–31).
Rozsudek městského soudu proto NSS zrušil.
Nejde o průlomový rozsudek k podvodům na DPH, ale o důležitou procesní připomínku.
NSS znovu zdůraznil, že v podvodových kauzách nestačí prokázat existenci podvodného řetězce. Samostatně musí být přesvědčivě odůvodněno, proč konkrétní plátce o podvodu věděl nebo vědět měl.
Rozhodnutí zároveň ukazuje, že ani po několika kolech soudního řízení nemůže soud nahradit chybějící argumentaci pouhým odkazem na správní orgán.
Pro správce daně a soudy:
- je nutné důsledně oddělovat objektivní existenci podvodu od subjektivní stránky účasti plátce,
- závěr o vědomé účasti musí být vystavěn na konkrétních skutkových okolnostech.
Pro daňové subjekty:
- pokud finanční správa tvrdí úmyslnou účast na podvodu, lze úspěšně namítat, že důkazy prokazují maximálně existenci podvodu, nikoliv vědomost konkrétního subjektu,
- nepřezkoumatelnost odůvodnění zůstává silnou procesní obranou.
Nejzajímavější je procesní paradox celé věci: NSS rozhodoval v témže sporu již potřetí a znovu musel městský soud upozornit, že otázka „podvod existoval“ není totéž jako otázka „žalobce o něm věděl“.
Právě tato hranice bývá v DPH podvodových kauzách často nejobtížnější.
Podvod na DPH nestačí. Soud musí vysvětlit, proč o něm plátce věděl
NSS zrušil rozsudek, protože soud neoddělil existenci podvodu na DPH od otázky, zda se ho daňový subjekt účastnil vědomě.



