NSS řešil, podle jakých limitů posuzovat daňové osvobození stravného zahraničních zaměstnanců na pracovních cestách v ČR, a potvrdil existenci mezery v zákoně, ale odmítl zkratkovité použití analogie bez hlubšího odůvodnění.
Polská společnost vyplácela zaměstnancům vyslaným do Česka diety nad limity, které české daňové orgány považovaly za osvobozené od daně podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP. Spor nebyl primárně o samotné zdanění diet, ale o to, jaký referenční limit pro osvobození použít, pokud české právo situaci zahraničního zaměstnance na pracovní cestě do ČR výslovně neupravuje.
Krajský soud zvolil analogii se zahraničním stravným, NSS tento přístup nezavrhl, ale označil jeho odůvodnění za neúplné (odst. 16–23).
Právní otázka
Lze pro účely § 6 odst. 7 písm. a) ZDP u zahraničních zaměstnanců v ČR:
- použít limity tuzemského stravného dle českého zákoníku práce,
- nebo analogicky limity zahraničního stravného,
- a jak do této úvahy vstupuje zákaz diskriminace podle čl. 22 česko-polské smlouvy o zamezení dvojího zdanění?
Co soud řekl
NSS potvrdil několik důležitých tezí:
- „Zvláštní právní předpis“ v § 6 odst. 7 písm. a) ZDP míří na české, nikoli cizí právo (odst. 13–15).
- Současně uznal skrytou mezeru v zákoně, protože české předpisy situaci zahraničních pracovníků v ČR výslovně neřeší; analogie je proto namístě (odst. 16).
- Krajský soud však analogii použil nedůsledně — nevysvětlil, proč je zahraniční stravné teleologicky nejbližší úpravou, a ignoroval, že sazby zahraničního stravného reflektují cenové hladiny v cizině, ne v ČR (odst. 19).
- Nedostatečně byl odůvodněn i závěr o diskriminaci podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění; NSS požaduje i práci s komentářem k Modelové smlouvě OECD (odst. 20–23).
Výsledek: NSS věc vrátil krajskému soudu.
Rozhodnutí je zajímavé hlavně metodologicky. Neřeší definitivně, jaký limit platí, ale potvrzuje, že v ZDP je skutečná legislativní mezera a že její vyplnění vyžaduje propracovanou analogii, nikoli intuitivní volbu „nejbližšího“ režimu.
Silný je i přesah do daňového výkladu mezinárodních smluv: NSS připomíná význam OECD komentářů jako interpretačního nástroje.
Pro zaměstnavatele s přeshraničním vysíláním pracovníků jde o významný, ale spíše „otevírací“ rozsudek. Nepřináší jistotu vyššího osvobození diet, ale oslabuje automatický předpoklad, že vždy platí české limity tuzemského stravného.
Pro správu daní i poradce je to varování, že prostý odkaz na zákoník práce nemusí v těchto případech stačit.
Silný moment rozsudku je explicitní uznání skryté mezery v daňovém zákoně — to je v daňové judikatuře spíše výjimečné. Zároveň NSS naznačuje, že ani zákaz diskriminace nemusí automaticky vést k „symetrii“ s českým zaměstnancem na cestě do Polska.
Není to přelomový hmotněprávní precedens, protože spor neřeší meritorně, ale procesně vrací. Přesto je nadprůměrně zajímavý pro mezinárodní daňové situace a metodiku práce s analogií ve veřejném právu.
NSS: Jaké diety lze osvobodit u zahraničních pracovníků v Česku?NSS k danění diet zahraničních zaměstnanců: mezera v zákoně a zákaz diskriminaceNSS řešil zdanění diet polských zaměstnanců v ČR. Potvrdil mezeru v zákoně a vymezil pravidla pro použití analogie i zákaz diskriminace.
