Stručné shrnutí
Společnost požadovala, aby se druhý úrok z opožděně předepsaného úroku z vratitelného přeplatku na DPH počítal průběžně z každého denně vznikajícího úroku. Nejvyšší správní soud tento postup odmítl. Dalšímu úročení podléhá až pevně vyčíslený a předepsaný první úrok, který se stává samostatnou jistinou; nejde proto o složené úročení.
O co šlo
Správce daně vrátil část nadměrného odpočtu DPH za říjen 2012 až s výrazným zpožděním. Následně přiznal úrok z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu. Spor se týkal dalšího úroku za prodlení s předepsáním tohoto prvního úroku.
Finanční orgány přiznaly druhý úrok ve výši 307 075 Kč, avšak vycházely z již uzavřených a pevně vyčíslených částí prvního úroku. Společnost naopak tvrdila, že úrok vzniká každý den, a každý denní přírůstek má proto samostatně tvořit základ pro další úročení. Takový výpočet by vedl k průběžnému úročení narůstající částky úroku.
NSS potvrdil, že právo na druhý úrok existuje i při opožděném předepsání úroku z vratitelného přeplatku na nadměrném odpočtu DPH. Navázal na věc QUANTO: rozhodnutím přiznaný první úrok „vykrystalizuje“, je ohraničen pevnou částkou a stává se novou jistinou sui generis, z níž lze přiznat druhý úrok. [15–18]
To však neznamená, že lze druhý úrok počítat průběžně z každého denního přírůstku prvního úroku. Právě průběžné úročení by odpovídalo složenému úročení; řešením aprobovaným judikaturou je naopak úročení až pevně stanovené částky prvního úroku. NSS proto odmítl tvrzení, že pro tento mechanismus chybí zákonný podklad nebo pravidla. Jde o extenzivní výklad § 254 daňového řádu, který již obstál i před Ústavním soudem. [19, 21–22]
Označení jednotlivých částí úroků jako A, B, C a A1, B1, C1 soud nepovažoval za umělé krácení nároku. Šlo jen o přehledné rozlišení období a částí zadržovaného odpočtu, k nimž se úroky vztahovaly. [23]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Rozsudek prakticky vymezuje výpočet druhého úroku: daňový subjekt může žádat úrok z opožděně předepsaného prvního úroku, nemůže ale požadovat denní kapitalizaci tohoto prvního úroku. Pro výpočet je rozhodující okamžik, kdy je první úrok jako konečná částka předepsán a může vystupovat jako nová jistina.
Daňové subjekty by proto měly oddělit nárok na první úrok, jeho konečnou výši a období prodlení s jeho předepsáním. Samotný úrok má reparační funkci, ale není úplnou náhradou škody; škodu nepokrytou úrokem nelze bez dalšího nahradit rozšířením mechanismu druhého úroku a může připadat v úvahu režim zákona č. 82/1998 Sb. [24]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí potvrzuje ustálený, avšak prakticky podstatný rozdíl: „úrok z úroku“ je v daňovém právu přípustný jen tehdy, když původní úrok již nabyl podoby pevné samostatné peněžité částky. NSS tím zároveň výslovně ponechal stranou obecnou otázku, zda a v jakém rozsahu dnes v daňovém právu platí zákaz anatocismu; pro tento případ nebyla rozhodná. [20]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
