Stručné shrnutí
Společnost zaplatila úroky z prodlení předepsané po podání dodatečných daňových přiznání v režimu § 148 odst. 7 daňového řádu. Teprve po více než roce požadovala jejich vrácení s tvrzením, že pro „účinnou lítost“ nebylo nutné úroky hradit. Krajský soud žalobu odmítl: proti samotnému předepsání úroků se měla bránit včas námitkami; pozdější spor o neexistenci přeplatku tuto zmeškanou obranu nenahrazuje.
O co šlo
Žalobce v září 2023 podal dodatečná přiznání k DPH a dani z příjmů právnických osob a výslovně potvrdil, že postupuje podle § 148 odst. 7 daňového řádu. Správce daně jej následně vyrozuměními z 6. 11. 2023 informoval o výpočtu a předepsání úroků z prodlení; vyrozumění obsahovala poučení o námitkách. Žalobce úroky zaplatil, avšak proti jejich předepsání námitky ve třicetidenní lhůtě nepodal. [2–5, 9–10]
V roce 2025 žalobce požadoval vrácení částek. Správce daně podání podle jeho skutečného obsahu posoudil jako žádost o vrácení přeplatku a sdělil, že vratitelný přeplatek neeviduje. Námitky proti tomuto sdělení zamítl. [5, 11]
Soud zdůraznil, že žalobce nenamítal administrativní chybu v evidenci daňového účtu, ale hmotněprávní nesouhlas s dřívějším předepsáním úroků. Taková výhrada měla být uplatněna proti vyrozuměním o úrocích. Pozdější vyrozumění o neexistenci přeplatku pouze informovalo o stavu účtu a rozhodnutí o námitkách proto samo o sobě nezasáhlo do práv žalobce ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. [6–13]
Nešlo ani o nezákonný zásah: žalobce netvrdil trvající evidenční pochybení, nýbrž nezákonnost dřívějšího úkonu. Navíc měl k dispozici řádný prostředek obrany – námitky proti předepsání úroků a následně žalobu proti rozhodnutí o nich. [14–15]
Praktický dopad
Vyrozumění o předepsání úroku z prodlení nelze přehlížet jako pouhou účetní informaci, obsahuje-li poučení o námitkách. Daňový subjekt musí včas napadnout již samotný základ a výši úroku. Žádost o vrácení přeplatku ani podnět ke zjednání nápravy nejsou nástrojem k obnovení zmeškané lhůty. Podnět k přezkumnému řízení navíc nezakládá nárok na jeho zahájení. [9–12, 22]
Zajímavost / podnětná myšlenka
V obiter dictum soud upozornil na nejasnost § 148 odst. 7 daňového řádu: zákon mluví o úhradě daně včetně příslušenství, zatímco trestněprávní judikatura pro účinnou lítost vyžaduje jen úhradu daně. Změna metodiky GFŘ v roce 2024, podle níž se úrok zpravidla nepředepisuje, však sama neprokazuje nezákonnost dřívější praxe ani nepůsobí zpětně na již zaplacené úroky. Nejde ale o nosný důvod odmítnutí žaloby. [18–21]
Tvrzení soudu
• Žaloba proti rozhodnutí o námitkách není přípustná, má-li jen zprostředkovaně zpochybnit dříve předepsaný úrok, proti němuž se subjekt mohl bránit námitkami. [9–13]
• Rozhodující je skutečný obsah výhrad: evidenční omyl a nesouhlas se zákonností dřívějšího předepsání vyžadují odlišné procesní prostředky. [7–8, 14]
• Vyrozumění o neexistenci vratitelného přeplatku nemění stav účtu, který vznikl dřívějším předepsáním, a má informativní povahu. [11–13]
• Pozdější příznivější metodika správce daně bez dalšího nedokládá nezákonnost předchozí správní praxe. [20–21]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála