Místní koeficient daně z nemovitých věcí nelze založit pouze na tom, že ve stavbě nikdo nemá hlášen trvalý pobyt v obci; takové kritérium je nezákonné.
Město Svratka zavedlo místní koeficient 5 pro nemovitosti, v nichž nebyl nikdo přihlášen k trvalému pobytu v obci, typicky rekreační či „nerezidentské“ domy (odst. 1–3). Žalobce brojil proti tomu, že obec tím fakticky penalizuje vlastníky podle jejich pobytového statusu, nikoliv podle vlastností nemovitosti.
Právní otázka
Může obec použít jako kritérium pro selektivní zvýšení místního koeficientu podle § 12 zákona o dani z nemovitých věcí absenci trvalého pobytu v nemovitosti?
Co soud řekl
Soud řekl jasně ne.
Klíčové jsou tři argumenty:
- Kritérium se musí vztahovat k nemovitosti, ne k osobě vlastníka či uživatele (odst. 29). Trvalý pobyt je údaj o fyzické osobě, nikoliv vlastnost nemovitosti.
- Vyšší zdanění musí reagovat na legitimní rozdíl, typicky negativní externality (odst. 30). Obec ale neprokázala žádnou vyšší zátěž těchto nemovitostí. Pouhá nižší účast vlastníků na rozpočtovém určení daní externalitou není.
- Daň nesmí sloužit jako nátlak k přihlášení trvalého pobytu (odst. 31–32). To by nepřípustně sankcionovalo výkon zákonného práva.
Soud zároveň připomněl, že finanční správa sama nemůže obecní vyhlášku ignorovat; její neaplikaci může vyslovit až soud (odst. 34).
Rozsudek je významný, protože omezuje kreativní snahy obcí používat místní koeficient jako fiskální nástroj proti „nerezidentům“. Důležité je, že soud neřekl jen, že obec špatně odůvodnila vyhlášku; řekl, že samotné zvolené kritérium je nevhodné.
To je podstatný limit pro obecní daňovou autonomii.
- Obce nemohou bez dalšího zdaňovat více rekreační objekty jen proto, že v nich není hlášen pobyt.
- Selektivní koeficient musí být opřen o racionální vazbu k nemovitosti a jejím dopadům.
- Rozhodnutí může být argumentačně použitelné i proti jiným „personálně maskovaným“ daňovým kritériím.
- Prakticky důležitý je i odkaz na novelu od 1. 1. 2025: pro individuálně vymezené nemovitosti se má nově používat opatření obecné povahy (odst. 35), což posiluje procesní obranu vlastníků.
Silná je myšlenka, že daň z nemovitých věcí je daní z věci, nikoliv z „identity“ vlastníka. To zní samozřejmě, ale v obecní normotvorbě to může mít širší dopady.
Zajímavé je i odmítnutí argumentu obce, že „když z nerezidenta nemáme peníze přes rozpočtové určení daní, dobereme je přes nemovitost“. Soud to výslovně neakceptoval (odst. 27–33).
Místní koeficient a trvalý pobyt: soud odmítl vyšší daň pro „nerezidenty“
Obec nesmí zvýšit daň z nemovitosti jen proto, že v ní nikdo nemá trvalý pobyt. Rozsudek vymezil limity místního koeficientu.