Krajský soud potvrdil, že použitý řezný olej vypuštěný z obráběcího stroje a předaný externí firmě k filtraci je pro účely spotřební daně „odpadním olejem“, a jeho předání subjektu bez povolení vede ke ztrátě daňového osvobození.
Společnost IMOPRA používala minerální řezné oleje v obráběcích strojích. Po znečištění je nechávala externě filtrovat, aby je mohla znovu použít. Celní úřad při kontrole u firmy provádějící filtraci zjistil, že tato společnost neměla povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně.
Správce daně proto uzavřel, že vypuštěný olej už není původním výrobkem, ale „odpadním olejem“ pod jiným kódem nomenklatury, a že jeho předáním neoprávněné osobě došlo ke ztrátě osvobození od spotřební daně. Žalobce namítal, že šlo jen o technické čištění stále použitelného oleje, nikoli o vznik nového výrobku.
Právní otázka
- Kdy se použitý minerální olej stává „odpadním olejem“ pro účely zákona o spotřebních daních?
- Znamená vypuštění oleje z technologie a jeho předání k filtraci „výrobu“ nového vybraného výrobku?
- Zaniká osvobození od spotřební daně, pokud je olej předán subjektu bez příslušného povolení?
Co soud řekl
Soud potvrdil závěry celní správy. Klíčové bylo, že žalobce olej vypustil proto, že už neplnil požadovanou funkci v obráběcích strojích (§ 24). Tím se z něj stal „odpadní olej“ podle celního sazebníku, bez ohledu na to, že po filtraci mohl být znovu použit.
Soud zdůraznil, že rozhodující není jen chemické složení oleje, ale i faktické nakládání s ním (§ 28). Podstatné bylo, že olej byl kontaminovaný, obsahoval více vody i nečistot a byl předán k regeneraci (§ 26–27).
Za zásadní soud označil také změnu kódu nomenklatury: nový olej byl veden pod KN 2710 19 91, zatímco použitý pod KN 2710 99 00 (§ 30, 32). Právě tato změna podle zákona představuje „výrobu“ nového vybraného výrobku (§ 29).
Osvobození od spotřební daně sice na odpadní oleje obecně dopadá (§ 33), ale jen při dodržení režimu zákona o spotřebních daních. Předáním oleje firmě bez potřebného povolení žalobce porušil § 13 zákona a tím osvobození ztratil (§ 39, 41).
Rozsudek potvrzuje velmi formalistický a pro podnikatele přísný přístup ke spotřební dani u minerálních olejů. Soud fakticky říká, že okamžik vypuštění použitého oleje z technologie může znamenat vznik nového zdanitelného výrobku.
Důležité je i to, že soud nepřikládá zásadní význam tomu, zda je olej ještě technicky použitelný. Rozhodující je, že s ním uživatel začal nakládat jako s odpadem určeným k regeneraci.
Firmy využívající recyklaci nebo filtraci technologických olejů musí velmi pečlivě kontrolovat, zda jejich dodavatelé disponují povolením podle zákona o spotřebních daních.
Rozhodnutí zároveň ukazuje, že interní filtrace uvnitř podniku může mít zcela jiné daňové důsledky než předání oleje externí společnosti (§ 40). To může v praxi ovlivnit nastavení servisních a environmentálních procesů ve výrobních firmách.
Soud otevřeně připouští, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní limity znečištění nebo obsahu vody, při jejichž překročení se olej stává odpadním (§ 28). Přesto soud uzavírá, že jde hlavně o právní, nikoli technickou otázku.
To je poměrně silný moment: o daňovém režimu nerozhoduje jen laboratorní parametr, ale i ekonomické a provozní chování podnikatele.
Kdy se použitý řezný olej mění na zdanitelný odpad
Použitý řezný olej a spotřební daň: soud potvrdil vznik odpadního oleje
Vypuštěný řezný olej určený k filtraci může být odpadním olejem podléhajícím spotřební dani. Soud potvrdil přísný výklad.