Krajský soud potvrdil, že správce daně nemusí opakovaně vyslýchat téhož svědka, pokud měl daňový subjekt dříve reálnou možnost klást otázky a nevyužil ji.
Společnost STOFFBAU řešila doměření daně z příjmů právnických osob za roky 2013–2015 kvůli nákladům fakturovaným společností BAUEKO. Spor se nakonec zúžil zejména na jedinou zakázku „Malátova“ za rok 2014 a otázku, zda byly náklady časově a věcně spojeny se zdanitelnými příjmy.
Správce daně měl pochybnosti o tom, proč byla dodávka materiálu fakturována později než investorovi. Žalobkyně tvrdila, že důvodem byla „pozastávka“ faktury kvůli opožděné dodávce krytu na popelnice. To však podle správních orgánů ani soudu neprokázala.
Klíčovým procesním sporem se stalo, zda měl být již počtvrté vyslechnut svědek M. V. st.
Právní otázka
Musí správce daně opakovaně vyslýchat svědka, pokud daňový subjekt tvrdí, že až dodatečně zjistil potřebu položit další otázky k prokázání svého tvrzení?
Co soud řekl
Soud žalobu zamítl a přiklonil se k názoru NSS, že další výslech svědka už nebyl nutný.
Zdůraznil, že důkazní břemeno leží primárně na daňovém subjektu (§ 92 daňového řádu) a že správce daně unesl své počáteční pochybnosti konkrétními zjištěními o časovém nesouladu fakturace (odst. 16–18).
K opakovanému výslechu soud uvedl, že je možný jen ve specifických situacích – typicky pokud:
- původní výslech nebyl zákonný,
- jde o nový okruh skutečností,
- nebo daňový subjekt neměl možnost svědka efektivně vyslechnout (odst. 21–22).
To ale podle soudu nenastalo. Zástupce žalobkyně byl třetímu výslechu přítomen a mohl pokládat otázky i k zakázce Malátova, přesto výslovně uvedl, že žádné otázky nemá (odst. 22).
Soud proto uzavřel, že pokud žalobkyně zůstala pasivní, nemůže následně požadovat další dokazování jen proto, že původní strategie nevyšla (odst. 23).
Rozhodnutí není zásadním průlomem v daňové judikatuře, ale prakticky velmi dobře ukazuje přístup soudů k důkazní aktivitě daňových subjektů.
Soud poměrně tvrdě potvrzuje trend:
- daňový subjekt musí být aktivní už v průběhu dokazování,
- nelze „šetřit“ otázky nebo důkazní návrhy na později,
- opakované výslechy nejsou nástrojem k opravě procesní taktiky.
Důležitý je i procesní přesah: soud navazuje na aktuální judikaturu NSS k opakovaným výslechům svědků a vymezuje, kdy ještě jde o legitimní doplnění dokazování a kdy už o neúčelné prodlužování řízení.
Pro daňové poradce a firmy je to varování, že:
- při výslechu svědka je nutné aktivně pokrýt všechny sporné okolnosti,
- nestačí spoléhat na pozdější doplnění dokazování,
- pokud správce daně pochybnosti konkrétně pojmenuje, musí být reakce okamžitá a procesně důsledná.
Rozsudek zároveň potvrzuje, že soudy budou pasivitu daňového subjektu hodnotit k jeho tíži, i když skutková situace není úplně jednoznačná.
Zajímavé je, že celý spor se fakticky „zlomil“ nikoli na samotné existenci plnění, ale na procesní aktivitě žalobkyně během výslechu svědka. Rozhodnutí tak ukazuje, že v daňových sporech často nerozhoduje jen obsah důkazů, ale i načasování a procesní disciplína při jejich provádění.
Pasivita u výslechu svědka může rozhodnout celý daňový spor
Opakovaný výslech svědka v daňovém řízení: kdy už ho soud odmítne
Soud potvrdil, že daňový subjekt musí být při dokazování aktivní. Čtvrtý výslech svědka už správce daně provádět nemusí.
