Žalobkyně podala prostřednictvím klientské zóny Jenda žádost o zprostředkování zaměstnání dne 30. 6. 2025, tedy v poslední den trvání své dohody o provedení práce s Univerzitou Karlovou, přičemž jako den ukončení pracovněprávního vztahu uvedla 29. 6. 2025, neboť aplikace jí neumožnila zadat datum 30. 6. 2025. Úřad práce zjistil, že dohoda o provedení práce ve skutečnosti trvala až do 30. 6. 2025, a vydal rozhodnutí o nezařazení žalobkyně do evidence uchazečů o zaměstnání, neboť ke dni podání žádosti ještě existovala překážka v podobě trvajícího pracovněprávního vztahu. Žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, přičemž žalobkyně v žalobě namítala zejména nedostatečné technické zpracování aplikace Jenda, absenci dostatečného poučení a přepjatý formalismus postupu správních orgánů. Městský soud v Praze žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Pro posouzení nároku na zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání je rozhodný výlučně skutkový stav ke dni podání žádosti, a nikoli to, kdy žadatel naposledy fakticky vykonával práci nebo z jakého důvodu žádost podal předčasně. Úřad práce ani odvolací orgán nemají při posuzování této otázky žádný prostor pro správní uvážení ani možnost zohlednit okolnosti svědčící ve prospěch žadatele, byť by šlo o pochybení způsobené nedokonalostí elektronického systému nebo nedostatečnou orientací žadatele v podmínkách řízení. Technické chyby nebo nejasnosti v elektronickém systému pro podání žádosti nezbavují žadatele povinnosti seznámit se s příslušnou právní úpravou, případně využít možnosti osobní konzultace s pracovníky úřadu práce.
Právní otázka
Hlavní otázkou bylo, zda mohla být žalobkyně zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání, pokud žádost o zprostředkování zaměstnání podala ještě v den, kdy formálně trvala její dohoda o provedení práce, byť poslední fakticky vykonanou prací byla činnost vykonaná o deset dní dříve a žalobkyně se domnívala, že datum ukončení pracovněprávního vztahu bude možné dodatečně opravit ve spolupráci s pracovníkem úřadu práce. Vedlejšími otázkami byly, zda nedostatečné nebo matoucí technické zpracování elektronické aplikace pro podání žádosti a absence bezprostředního poučení žalobkyně o možnosti podat žádost novou mohly založit nezákonnost napadeného rozhodnutí, respektive zda postup správních orgánů nebyl přepjatě formalistický.
Co soud řekl
Soud nejprve konstatoval, že mezi účastníky řízení není sporné, že osobu v pracovněprávním vztahu ke dni podání žádosti nelze zařadit do evidence uchazečů o zaměstnání, přičemž dohoda o provedení práce představuje takzvané kolidující zaměstnání, jehož pouhá existence brání zařazení do evidence bez ohledu na faktický výkon činnosti či výši příjmu. Soud odmítl námitku žalobkyně, že naposledy fakticky pracovala již 20. 6. 2025, neboť rozhodné je pouze formální trvání pracovněprávního vztahu, který v daném případě skončil až 30. 6. 2025, tedy v den podání žádosti, a k tomuto dni se žádost také posuzuje. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu soud zdůraznil, že správní orgán nemá při rozhodování o zařazení do evidence žádný prostor pro vlastní uvážení a musí buď žadatele zařadit, jsou-li všechny podmínky splněny, nebo vydat rozhodnutí o nezařazení, přičemž zákon nepamatuje na situace, kdy žadatel byť omylem požádá o zařazení v době trvání překážky.
Soud dále neshledal důvodnou ani námitku týkající se nejasných nebo chybějících hlášení v elektronické aplikaci Jenda, neboť žalobkyně potvrdila, že byla seznámena s podmínkami zařazení do evidence, a mohla se případně obrátit na úřad práce s žádostí o pomoc při vyplňování žádosti nebo podat žádost osobně v některý z následujících dnů, kdy by již překážka neexistovala. Stejně tak soud odmítl námitku, že prvostupňový orgán pochybil, když žalobkyni bezodkladně neupozornil na možnost podat žádost novou, neboť obecná poučovací povinnost úřadu práce nemá nahrazovat seznámení žadatele s předepsanými tiskopisy a její případné opožděné splnění nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. Soud rovněž odmítl námitku přepjatého formalismu a dehonestujícího přístupu správních orgánů, neboť z napadených rozhodnutí nevyplývá, že by žalobkyni obviňovaly z podvodného jednání, a žalobkyně navíc nepředestřela žádný důvod, proč nemohla podat žádost v některém z bezprostředně následujících dnů po skončení dohody o provedení práce. Soud uzavřel, že zákon o zaměstnanosti neumožňuje datum zápisu do evidence jakkoli posunout, a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl.