Společnost OLMAN SERVICE dostala pokutu 350 000 Kč za umožnění nelegální práce několika ukrajinským pracovnicím při úklidu pro BAUHAUS. Bránila se tím, že nešlo o její pracovníky, ale o zaměstnance subdodavatele BA-ST s.r.o., s nímž měla uzavřenou smlouvu, objednávky i faktury. Správní orgány i soudy ale dospěly k tomu, že tento smluvní model neodpovídal realitě: pracovnice fakticky plnily závazek OLMANu vůči BAUHAUSu a řídily se pokyny osob spojených s OLMANem [20], [23], [27].
Soudy tedy posuzovaly zejména otázku kdy ještě jde o legitimní subdodávku služeb a kdy už o zastřený výkon závislé práce pro hlavního dodavatele mimo pracovněprávní vztah?
- NSS zopakoval, že závislá práce se posuzuje materiálně, podle reálného obsahu vztahu, ne podle smluvních nálepek [19].
- Znaky závislé práce byly podle soudu naplněny: pracovnice pracovaly osobně, soustavně, plnily závazek OLMANu vůči BAUHAUSu a řídily se pokyny osob spojených s OLMANem [20], [22], [23].
- Soud výslovně uvedl, že soustavnost neznamená dlouhodobost; i týden může stačit [21].
- To, že některé pracovnice měly papírově dohodu s BA-ST s.r.o., neobstálo, protože jejich vlastní výpovědi tomu neodpovídaly a ukazovaly na OLMAN [27], [31].
- Významné byly i praktické indicie: pracovní trička s označením OLMAN, vedoucí BAUHAUSu označující OLMAN jako odpovědný subjekt, pracovní prostředky OLMANu a plnění smlouvy právě pro OLMAN [22], [23].
- Odměna není samostatný definiční znak závislé práce; i kdyby nebyla zcela prokázána, nevyvrací to závěr o nelegální práci [19], [25].
- Soud odmítl i argument, že OLMAN byl jen prostředník. Naopak zdůraznil, že to byl právě OLMAN, kdo nesl hlavní závazek vůči klientovi a vytvářel podmínky pro výkon práce [26].