Stručné shrnutí
Soukromoprávní spor odběratele s dodavatelem o náhradu částky odpovídající DPH sám o sobě nestaví lhůtu pro stanovení daně. Civilní soud mohl otázku možného daňového podvodu posoudit nanejvýš předběžně pro účely náhrady škody; o daňové povinnosti však závazně rozhoduje správce daně. Dodatečná přiznání podaná po uplynutí lhůty proto byla správně vyřízena zastavením řízení. [26, 33–37]
O co šlo
Společnost podala dodatečná přiznání k DPH za čtyři období roku 2018, protože se obávala, že její dodavatel Muramax byl zapojen do daňového podvodu a jí uplatněný odpočet není oprávněný. Správce daně řízení zastavil: v okamžiku podání přiznání již uplynula tříletá lhůta pro stanovení daně. [1]
Společnost namítala, že běh této lhůty stavěl její civilní spor s dodavatelem o náhradu škody ve výši dobrovolně přiznané DPH. Tvrdila, že civilní soud měl autoritativně určit, zda dodavatel způsobil její zapojení do daňového podvodu. [8, 10, 31]
NSS zdůraznil pořadí podmínek § 148 odst. 4 písm. b) daňového řádu: soud musí být příslušný rozhodnout určitou otázku a tato otázka musí být nezbytná pro správné stanovení daně. Civilní soud byl příslušný rozhodnout o soukromoprávním nároku na zaplacení, nikoli o stanovení DPH. [29–32]
I kdyby civilní soud při řešení náhrady škody předběžně hodnotil existenci daňového podvodu nebo nárok na odpočet, jeho závěr by správce daně nevázal. Posouzení daňového podvodu, nároku na odpočet a stanovení daně náleží v nalézacím řízení správci daně. Civilní řízení proto nemělo ani v širším pojetí pouhé „významnosti“ vliv na správné stanovení daně a lhůtu nestavělo. [33–35, 37]
NSS rovněž vytkl, že podstatná část kasační argumentace jen obecně odkazovala na judikaturu o daňových podvodech, aniž reagovala na důvody rozsudku krajského soudu. Takové odkazy nejsou řádnou kasační námitkou; otázka nároku na odpočet ostatně nebyla předmětem tohoto řízení. [15–16, 24–25]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Daňový subjekt nemůže zachovat lhůtu pro stanovení daně tím, že vede souběžný civilní spor, jehož hospodářský základ souvisí s DPH. Rozhodující není, zda civilní žaloba vychází z týchž obchodních vztahů nebo zda se v ní argumentuje daňovým podvodem, ale zda její výsledek může závazně ovlivnit správné stanovení daně. [33–34]
Má-li plátce pochybnosti o odpočtu v důsledku informací o dodavateli, musí včas vyhodnotit vlastní daňové postavení a lhůtu podle § 148 daňového řádu. Dobrovolně zvolená strategie podat dodatečné přiznání a následně očekávat výsledek civilního sporu nepřenáší riziko jejího neúspěchu na správce daně. [36]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí prakticky odděluje daňové a civilní řízení: i když civilní soud řeší tentýž skutkový příběh, jeho předběžné závěry o daňovém podvodu nejsou rozhodnutím o daňové povinnosti. NSS navíc výslovně uzavřel, že spor neobstál ani podle širšího výkladu navazujícího na usnesení rozšířeného senátu. [33, 37]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
