Nejvyšší správní soud potvrdil doměření daně z příjmů u emise korunových dluhopisů, protože transakce ve skupině osob nevedly k reálnému externímu financování a byly vyhodnoceny jako zneužití práva za účelem daňového zvýhodnění.
Společnost KAVALIERGLASS, a.s. emitovala v roce 2012 korunové dluhopisy v hodnotě 700 mil. Kč, které upsala osoba propojená s emitentem (pan Otakar Moťka). Úroky z těchto dluhopisů si společnost uplatňovala jako daňově uznatelné náklady (§ 24 odst. 1 ZDP). Finanční správa však dospěla k závěru, že šlo o uměle vytvořenou strukturu, jejímž hlavním cílem bylo snížení daňové povinnosti.
Právní otázka
Zda lze úroky z korunových dluhopisů uplatnit jako daňově uznatelné náklady, pokud emise proběhla uvnitř skupiny spojených osob bez reálného externího financování, a zda takové nastavení představuje zneužití práva.
Co soud řekl
K místnímu šetření vs. daňová kontrola:
Soud potvrdil, že místní šetření nepřekročilo zákonné meze, protože správce daně pouze shromažďoval podklady a nehodnotil daňovou povinnost. Rozhodující bylo, že k „ověřování daňové povinnosti“ došlo až v rámci následné daňové kontroly (odst. [44]–[45]).
K zneužití práva:
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem, že transakce postrádala ekonomickou substanci – šlo o cirkulaci prostředků uvnitř skupiny ovládané jednou osobou, bez příchodu externího kapitálu (odst. [57]–[60]).
Soud zdůraznil, že:
- formální splnění § 24 ZDP nestačí,
- rozhodující je materiální smysl transakce,
- pokud hlavním účelem je daňová výhoda, jde o zneužití práva (odst. [62]–[64]).
Rozsudek potvrzuje ustálenou, ale v praxi stále zásadní linii:
korunové dluhopisy nejsou samy o sobě problém, ale jejich „uzavření“ v rámci skupiny může vést k úplnému vyloučení úroků z daňových nákladů, pokud chybí ekonomická realita financování.
Současně NSS poměrně přísně vymezil hranici mezi:
- legitimní daňovou optimalizací, a
- umělou strukturou bez ekonomické substance.
Pro praxi (zejména holdingy a poradce) je klíčové:
- nestačí formálně správně nastavit dluhopisovou strukturu,
- musí existovat reálný externí kapitál nebo ekonomický důvod emise,
- financování „kruhem uvnitř skupiny“ je vysoce rizikové,
- správce daně může úroky zcela vyloučit jako daňově neuznatelné.
Rozsudek také potvrzuje, že soudy budou pečlivě zkoumat tok peněz a ekonomický smysl transakcí, nikoliv jen jejich právní formu.
Soud výslovně akceptoval, že emise dluhopisů může být sama o sobě legitimní, ale zároveň připustil její „zneužití“, pokud je pouze nástrojem daňové optimalizace bez reálného financování. Klíčovým indikátorem bylo, že „nepřibyly žádné externí zdroje, pouze se recyklovaly prostředky uvnitř skupiny“ (odst. [60]).
Korunové dluhopisy ve skupině bez externího financování = zneužití práva
NSS: Úroky z korunových dluhopisů uvnitř skupiny nejsou daňově uznatelné – jde o zneužití práva
NSS potvrdil doměření daně: úroky z korunových dluhopisů ve skupině bez externího financování jsou zneužitím práva.
