Stručné shrnutí
Nejvyšší správní soud potvrdil odmítnutí žaloby proti výzvě k podání daňového přiznání ke spotřební dani z tabákových výrobků a proti rozhodnutí o prodloužení lhůty k jeho podání. Jde jen o procesní úkony, které samy o sobě závazně neurčují daňovou povinnost ani jinak bezprostředně nezasahují do právní sféry adresáta. Jejich zákonnost lze namítat až při obraně proti navazujícímu rozhodnutí o stanovení daně.
O co šlo
Celní úřad vyzval vlastníka objektu, v němž byla zjištěna nelegální výrobna cigaret, k podání řádného daňového přiznání za březen 2023. Žalobce namítal, že není daňovým subjektem, a žádal prodloužení lhůty do skončení souvisejícího trestního řízení. Celní úřad lhůtu prodloužil o jeden den a jeho stanovisko vyhodnotil jako podané daňové přiznání [1–3].
Žalobce tvrdil, že jej výzva fakticky nutí přiznat odpovědnost za výrobu, skladování nebo prodej cigaret a předjímá jeho trestní odpovědnost. Obával se též následné daňové exekuce [5–6].
NSS zdůraznil, že při kasační stížnosti proti odmítnutí žaloby neřeší správnost samotné výzvy ani věcnou existenci daňové povinnosti. Posuzuje pouze to, zda žalované úkony podléhají samostatné žalobě [12].
Výzva podle § 145 daňového řádu není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. ani nezákonným zásahem. Samostatně totiž nezasahuje do práv adresáta; případné dotčení může nastat teprve prostřednictvím navazujícího postupu nebo výsledného rozhodnutí, například při stanovení daně [13–14]. Stejně tak samostatnému soudnímu přezkumu nepodléhá ani rozhodnutí o prodloužení lhůty, a to tím spíše, pokud správce daně žádosti alespoň částečně vyhověl [15–16].
Výzva ani rozhodnutí o lhůtě nemohou být exekučním titulem. Proti rozhodnutí o stanovení daně lze podat odvolání a následně správní žalobu; právě v tomto řízení lze uplatnit i výhrady proti předchozí výzvě [17]. Daňové a trestní řízení jsou přitom samostatná a závěry správce daně nepředurčují trestní odpovědnost [18].
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Rozsudek vymezuje správné načasování soudní obrany. Daňový subjekt nemůže izolovaně napadnout každou výzvu či procesní rozhodnutí správce daně jen proto, že nesouhlasí s předpokladem správce daně o jeho daňové roli.
Pokud subjekt považuje výzvu za nezákonnou, měl by svou argumentaci řádně zaznamenat v daňovém řízení a následně ji uplatnit proti rozhodnutí, které již skutečně stanoví daň nebo jinak přímo zasáhne do jeho práv. Obava z exekuce sama o sobě samostatný soudní přezkum výzvy neotevírá, protože exekuce může následovat až po stanovení daně [17].
Zajímavost / podnětná myšlenka
Jde o standardní procesní závěr navazující na ustálenou judikaturu. Prakticky podstatné je výslovné odmítnutí představy, že podání daňového přiznání nebo výzva k jeho podání představují rozhodnutí o trestní odpovědnosti: daňové řízení sleduje stanovení daně, nikoli posouzení viny za trestný čin [18].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.