NSS potvrdil, že náklady na založení a pořízení ready-made společností nelze automaticky uplatnit jako daňově uznatelné výdaje jen proto, že jsou součástí podnikatelského modelu jejich následného prodeje.
Společnost podnikala v zakládání a následném prodeji tzv. ready-made společností. Tvrdila, že všechny náklady spojené se založením těchto společností představují běžné podnikatelské náklady obdobně jako pořizovací náklady zboží určeného k prodeji.
Finanční správa i soudy však dospěly k závěru, že obchodní podíly a akcie mají pro účely daní a účetnictví vlastní zákonný režim. Náklady spojené s jejich pořízením nebo vznikem proto nelze bez dalšího považovat za daňově účinné výdaje podle obecného pravidla § 24 odst. 1 ZDP.
Vedle toho spor zahrnoval i otázku, zda mají být do základu daně zahrnuty částky vyplývající z vystavených účetních dokladů, které společnost neevidovala v účetnictví a označovala je za omylem vytvořené dokumenty.
Právní otázka
Lze u podnikatele obchodujícího s ready-made společnostmi považovat veškeré náklady na jejich založení za daňově uznatelné náklady na dosažení příjmů?
A lze tyto náklady „zachránit“ argumentem, že byly fakticky zahrnuty do prodejní ceny společnosti a tedy nepřímo přefakturovány zákazníkovi?
Co soud řekl
K nákladům na ready-made společnosti
NSS odmítl argument, že ready-made společnosti jsou fakticky „zbožím“, a proto by se s nimi mělo daňově nakládat stejně jako s běžnými obchodními zásobami. Daňový režim akcií a obchodních podílů stanoví zákon a daňový subjekt jej nemůže změnit tím, že si transakci ekonomicky přejmenuje (§ 24 odst. 2 písm. w), § 24 odst. 7 a § 25 odst. 1 písm. c) ZDP; odst. 27 rozsudku).
Soud zdůraznil, že daňová uznatelnost nákladů není dána pouze jejich ekonomickou souvislostí s podnikáním. Musí být splněny i konkrétní zákonné podmínky a omezení (odst. 26–27).
K údajné „přefakturaci“
Pouhé promítnutí nákladů do prodejní ceny neznamená přefakturaci ve smyslu § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP. Aby bylo možné toto ustanovení použít, musí existovat skutečné přeúčtování či právo požadovat úhradu konkrétních nákladů od jiné osoby. To v dané věci chybělo (odst. 28).
K nezaúčtovaným dokladům
Správce daně oprávněně zvýšil základ daně o částky uvedené na nalezených účetních dokladech. Dokumenty obsahovaly všechny náležitosti účetních dokladů a společnost neprokázala, že šlo pouze o omyl či nevážně míněné listiny (odst. 29).
Rozsudek nepřináší převratný právní názor, ale poměrně důrazně potvrzuje princip, že ekonomická logika podnikání sama o sobě nestačí k daňové uznatelnosti nákladů. Pokud zákon pro určitý druh majetku stanoví speciální režim, nelze jej obejít poukazem na ekonomickou podstatu podnikání.
- Prodejci ready-made společností nemohou automaticky uplatnit všechny zakladatelské náklady jako běžné provozní výdaje.
- Nestačí tvrdit, že náklady byly „obsaženy v ceně“ prodané společnosti.
- Daňové a účetní zachycení transakcí musí odpovídat zákonnému režimu obchodních podílů a akcií.
- Vystavené účetní doklady mohou být zdanitelným výnosem i tehdy, pokud je poplatník následně nezaúčtuje nebo tvrdí, že vznikly omylem.
Nejvýraznější pasáží rozsudku je odmítnutí argumentu, že ready-made společnosti jsou „housky na krámě“. NSS v podstatě říká, že podnikatelský model nemůže měnit právní kvalifikaci majetku. Obchodní podíl zůstává obchodním podílem, i když je pořizován výhradně za účelem dalšího prodeje (odst. 27).
Ready-made firma není zboží, vzkázal NSS
NSS: Náklady na založení ready-made společností nejsou automaticky daňově uznatelné
NSS potvrdil, že náklady na založení ready-made společností nelze automaticky uplatnit jako daňově uznatelné výdaje.













