NSS potvrdil, že obecné svědecké výpovědi ani fotografie ze stavby nenahradí absenci průkazné evidence k nákladům podle § 24 ZDP; důkazní břemeno nese daňový subjekt i po letech.
Společnost ve stavebnictví bránila doměřené dani z příjmů, když tvrdila, že sporné náklady na subdodávky, reklamace a materiál byly daňově účinné. Problém nebyl v samotné existenci určité činnosti, ale v neprokázání, že deklarovaná plnění proběhla v tvrzeném rozsahu, od tvrzených dodavatelů a v přímé vazbě na zdanitelné příjmy ([30]–[32]). Spor se soustředil na kvalitu dokazování.
Právní otázka
Může daňový subjekt unést důkazní břemeno k uznání nákladů podle § 24 odst. 1 ZDP převážně svědeckými výpověďmi, pokud chybí standardní obchodní a technická dokumentace? A lze oslabit nároky na důkaz kvůli časovému odstupu způsobenému i pochybením správce daně?
Co soud řekl
NSS odpověděl v zásadě negativně:
- Svědci nemohou suplovat absenci primárních důkazů. Pokud chybí dokumentace, kterou měly strany běžně mít (soupisy prací, předávací protokoly, evidence zakázek), samotné výpovědi nestačí ([30], [31]).
- Důkazní břemeno zůstává na daňovém subjektu i s odstupem času. Riziko, že si svědci po letech nevzpomenou, nese primárně poplatník ([27]). To platí i když prodlení částečně souviselo s vadným postupem správce daně.
- Prokázání, že „nějaké plnění“ proběhlo, nestačí. Musí být prokázáno právě deklarované plnění a jeho daňová relevance ([31]).
- Nepřípustnost nových kasačních argumentů – NSS přísně připomněl, že argumenty nevznesené už v žalobě (fotodokumentace, přílohy faktur, dílčí uznání části nákladů) v kasační fázi zpravidla neobstojí ([22]–[25], [33]).
- Odmítnutí další svědkyně bylo správné, protože mohla vypovídat jen o konci obchodního řetězce, ne o sporném přijetí plnění od dodavatelů ([34]).
Není revoluční, ale je prakticky cenné. NSS poměrně ostře potvrzuje trend: daňová uznatelnost není otázkou pravděpodobnosti, ale prokazatelnosti. Zajímavý je zejména závěr, že ani pochybení správce daně automaticky nesnižuje standard důkazu ([27]).
Pro poradce a podnikatele je to varování:
- nespoléhat, že „to dosvědčí subdodavatelé“,
- uchovávat technickou a zakázkovou dokumentaci i dlouhodobě,
- v žalobě formulovat všechny důkazní a právní námitky hned — v kasační fázi může být pozdě,
- u § 24 ZDP nestačí dokazovat realitu plnění, ale i jeho přesnou vazbu na příjmy.
Pro daňovou praxi je to silná podpora restriktivního přístupu správce daně k nezdokumentovaným nákladům.
Silná je úvaha NSS v [34]: z existence finálního plnění nelze automaticky dovodit realitu a daňovou účinnost předchozí transakce v řetězci. To má přesah i do sporů o DPH a dokazování subdodavatelských řetězců.
Bez dokumentace náklad neprokážete ani svědky
NSS: Svědecké výpovědi samy neprokážou daňově uznatelné náklady
NSS potvrdil, že svědecké výpovědi nenahradí chybějící dokumentaci k nákladům. Důkazní břemeno u § 24 ZDP nese daňový subjekt i po letech.
