Stručné shrnutí
Společnosti nebyl uznán odpočet DPH z nákupu kovových beden a přepravek, protože neprokázala, že jí plnění dodala společnost REBYT CZ s.r.o. Formálně správné doklady, hotovostní pokladní doklady ani vykázání transakce v kontrolním hlášení neobstály proti souhrnu konkrétních pochybností. Rozpory se týkaly základních okolností obchodu: druhu zboží, dopravy, plateb i osob zapojených do dodání.
O co šlo
Správce daně doměřil žalobkyni DPH 257 670 Kč a penále, neboť neunesla důkazní břemeno ohledně přijetí zdanitelného plnění od deklarované dodavatelky REBYT. Samotné faktické uskutečnění dodávek nebylo jádrem sporu; rozhodné bylo, kdo je skutečně poskytl a zda šlo o plátce DPH [1, 14].
Soud připomněl, že daňový doklad je prvotním důkazem, ale nepostačí, pokud správce daně prokáže vážné a důvodné pochybnosti o souladu dokladů se skutečností. Poté přechází na daňový subjekt povinnost prokázat skutečný průběh plnění dalšími věrohodnými důkazy [17–18]. Podle judikatury Kemwater nemusí být skutečný dodavatel nutně osobou uvedenou na dokladu; plátce však musí objektivně doložit, že dodavatelem byla osoba povinná k dani, popř. poskytnout údaje, z nichž to může ověřit správce daně [19].
Pochybnosti zde nebyly založeny jen na chybějícím webu či nekontaktním sídle REBYT. Společnost neměla zaměstnance, vozidla, nemovitosti ani zjistitelný bankovní účet; obchody ve statisících měly probíhat v hotovosti. Jednatelé odběratele a dodavatele si navíc zásadně odporovali v tom, zda šlo o bedny, obaly či palety, kdo zajišťoval přepravu, kdo byl u předání a komu se hradila hotovost. Pochybnosti posílily i shodné částky a vizuální podobnost dokladů v navazujícím řetězci [26–29].
Čestné prohlášení a následná výpověď údajného zprostředkovatele situaci neobjasnily. Svědek opakovaně hovořil o paletách místo deklarovaných kovových beden a jeho tvrzení o platbách i roli dalších osob si odporovala s ostatními důkazy i navzájem [31–35]. Soud proto potvrdil, že provedené důkazy neprokázaly dodání od REBYT [36].
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Rozhodnutí je praktickou připomínkou, že pro odpočet DPH nestačí faktura, pokladní doklad a soulad kontrolních hlášení. Podnikatel musí být schopen věrohodně doložit základní obchodní stopu: co bylo dodáno, kým, odkud a kam bylo přepraveno, kdo zboží převzal a jak proběhla úhrada.
Hotovostní platby vysokých částek samy o sobě odpočet nevylučují, ale při jiných nesrovnalostech výrazně oslabují prokazatelnost. Je vhodné průběžně uchovávat objednávky, komunikaci, přepravní a předávací podklady, identifikaci osob jednajících za dodavatele a doklady o úhradě. Nelze spoléhat na to, že po letech nahradí chybějící dokumentaci svědecké výpovědi [39–40].
Zánik dodavatele ani otázka, zda dodavatel odvedl svou daň, odběratele nezbavují jeho vlastního důkazního břemene. Věc nebyla posuzována jako daňový podvod, ale jako neprokázání hmotněprávních podmínek odpočtu [42].
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodující nebyla jednotlivá „podezřelá“ okolnost, ale jejich souhrn. Soud současně zdůraznil, že rozpory o předmětu obchodu, dopravě a platbách nejsou drobnými nepřesnostmi vysvětlitelnými časovým odstupem; jde o základní znaky transakce, které musí obchodní strany umět doložit [27–28, 37].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
