Stručné shrnutí
Sporem bylo penále 89 021 Kč navazující na dříve pravomocně předepsané dlužné pojistné. Žalobkyně pečovala o zdravotně postiženou dceru a materiálně splňovala podmínky státního pojištěnce, tuto skutečnost však zdravotní pojišťovně v rozhodné době neoznámila. Soud potvrdil, že tehdejší nesplnění oznamovací povinnosti bránilo tomu, aby pojistné hradil stát; sociální dopady penále nelze řešit v řízení o výkazu nedoplatků, ale jen postupem podle § 53a zákona o veřejném zdravotním pojištění.
O co šlo
VZP vedla žalobkyni v části let 2011 až 2019 jako osobu bez zdanitelných příjmů. V roce 2019 jí proto předepsala pojistné 92 954 Kč a penále 58 063 Kč. Žalobkyně výkaz osobně převzala, avšak nepodala proti němu včas námitky; výkaz se stal pravomocným a vykonatelným. Nynější výkaz již nepředepisoval pojistné, ale další penále 89 021 Kč, které z tohoto dluhu nabíhalo v letech 2019 až 2025. [3, 9–10, 16]
Žalobkyně namítala, že po celou dobu osobně pečovala o dceru s příspěvkem na péči, a pojistné proto měl nést stát. VZP tuto okolnost doloženou až v roce 2024 uznala a zařadila ji mezi státní pojištěnce zpětně od 1. 4. 2019. Žalobkyně považovala předepsání dřívějšího pojistného a penále za formalistické a nepřiměřené. [2, 4–5]
Soud rozlišil samotnou účast na veřejném zdravotním pojištění od určení plátce pojistného. Péče o dceru mohla založit účast žalobkyně na pojištění automaticky, avšak podle tehdy účinného § 10 odst. 5 zákona musela žalobkyně do osmi dnů oznámit pojišťovně skutečnosti rozhodné pro platbu státem. Jelikož je neoznámila a VZP o nich nevěděla, stát za ni za dřívější období plátcem nebyl. [16–18]
Výši pojistného ani penále nemohla VZP při jejich předpisu snížit podle sociální situace žalobkyně: zákon jí ukládá dlužné pojistné i penále vymáhat. Případnou tvrdost lze posuzovat samostatně při žádosti o prominutí penále; její podmínkou je mimo jiné úhrada splatného pojistného. [20–23]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Pečující osoby měly v rozhodné době aktivně a včas oznamovat zdravotní pojišťovně svůj status. Pozdější doložení péče nemusí odstranit již vzniklý dluh, zvláště byl-li předepsán pravomocným výkazem nedoplatků.
Od 1. 1. 2026 již pečující osoby podle § 7 odst. 1 písm. g) oznamovací povinnost nemají. Tato změna, motivovaná dostupností údajů mezi institucemi, však podle soudu nemění právní posouzení dřívějších období. [16]
Po doručení výkazu nedoplatků je nutné bezodkladně prověřit evidenci pojištěnce a využít námitky. V navazujícím řízení o penále nelze účinně otevírat správnost pravomocně předepsaného pojistného. [3, 16]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Podnětné je jasné oddělení „účasti na pojištění“ a „plátce pojistného“. Osoba může materiálně patřit mezi státní pojištěnce, aniž stát za minulou dobu skutečně hradí pojistné, pokud pojišťovna v tehdejším právním režimu rozhodnou skutečnost nevěděla. Jde jinak o standardní aplikaci zákonné oznamovací povinnosti a pravidel pro penále.
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.