Stručné shrnutí
Správce daně vyzval bývalou jednatelku k úhradě nedoplatku DPH společnosti jako zákonnou ručitelku. Opřel se o tvrzení, že zatajením daňové povinnosti způsobila společnosti škodu ve výši následně doměřené daně. Městský soud tento závěr odmítl: daňový dluh vznikající společnosti ze zákona není bez dalšího škodou, kterou jí způsobil jednatel. Ručitelskou výzvu proto zrušil.
O co šlo
Společnosti IC Spedition byla doměřena DPH za prosinec 2017 ve výši 20 368 950 Kč. Žalobkyně byla jako jednatelka pravomocně odsouzena za úmyslné zkrácení této daně a v adhezním řízení jí byla spolu s manželem uložena povinnost nahradit státu tutéž částku. Finanční orgány ji následně vyzvaly i jako ručitelku podle § 171 daňového řádu ve spojení s § 159 odst. 3 občanského zákoníku. [1–2, 21–23]
Žalobkyně namítala zejména nepřípustný souběh s pravomocným výrokem trestního soudu o náhradě škody, neslučitelnost úmyslného trestného jednání s porušením péče řádného hospodáře a promlčení. Soud připustil, že trestní rozsudek a ručitelská výzva mohou zásadně obstát vedle sebe, pokud sledují skutečně odlišné nároky a nehrozí dvojí uspokojení téhož nároku. [32–33]
Rozhodující však bylo, že žalovaný za škodu společnosti označil samotnou doměřenou DPH. Tím si odporoval: na jedné straně odlišoval škodu státu a škodu společnosti, na druhé straně je fakticky ztotožnil. Daňový závazek vzniká daňovému subjektu přímo ze zákona uskutečněním zdanitelného plnění; jeho pozdější doměření proto samo o sobě nepředstavuje majetkovou újmu společnosti. [37–39]
Pro zákonné ručení jednatele musí být konkrétně zjištěna škoda způsobená společnosti, příčinná souvislost s porušením povinnosti při výkonu funkce a další podmínky § 159 odst. 3 občanského zákoníku. Takovou škodou by mohlo být například odčerpání prostředků, které znemožnilo úhradu daně, případně řádně vyčíslené penále či úroky z prodlení. Správní orgány ale žádný samostatný majetkový následek na straně společnosti netvrdily ani neprokázaly. [35, 40–42]
Praktický dopad
Finanční správa nemůže založit ručení člena voleného orgánu jen na tom, že společnost daň nepřiznala, nezaplatila a správce daně ji následně doměřil. Musí oddělit daňový dluh společnosti a škodu způsobenou společnosti jednatelem, tuto škodu skutkově vymezit a prokázat. Trestní odsouzení jednatele pro zkrácení daně tento krok nenahrazuje. Pro posouzení promlčení nároku na náhradu škody je navíc nejprve nutné vědět, v čem konkrétní škoda společnosti spočívá. [38–45]
Zajímavost
Věc navazuje na judikaturu NSS a názorně ukazuje hranici ručení jednatele za daňový dluh společnosti: škoda státu vzniklá neuhrazením daně není totožná se škodou obchodní korporace, která je podmínkou ručení podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku. [38]
Tvrzení soudu
Daňový závazek společnosti není bez dalšího škodou způsobenou společnosti jejím jednatelem. [38–39]
Pravomocné trestní odsouzení jednatele samo o sobě automaticky nezakládá zákonné ručení za dluh společnosti. [38]
Trestní a občanskoprávní odpovědnost mohou vedle sebe existovat, i když trestný čin vyžaduje úmysl a civilní odpovědnost může vzniknout již při nedbalosti. [43]
Ručitelská výzva je rozhodnutím o stanovení daně v materiálním smyslu; její včasnost se posuzuje podle § 148 odst. 6 daňového řádu. [44]
Bez vymezení skutečné škody společnosti nelze řádně posoudit ani počátek subjektivní promlčecí lhůty nároku na její náhradu. [45]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.