Nárok na odpočet DPH nevznikne jen proto, že existují faktury a smlouvy; pokud je společnost v řetězci pouze formálně vloženým článkem a skutečným ekonomickým nabyvatelem zboží je jiný subjekt již při zahájení přepravy, může být odpočet odepřen.
Společnost Hercok obchodovala s pohonnými hmotami nakupovanými z Rakouska a Německa. Veškeré pohonné hmoty následně prodávala společnosti Herst, která zároveň zajišťovala jejich přepravu vlastními cisternami. Hercok si uplatnil odpočet DPH z nákupů od českých dodavatelů, protože tvrdil, že šlo o tuzemská zdanitelná plnění. Správce daně však dospěl k závěru, že Herst získával právo nakládat se zbožím jako vlastník již v zahraničí, takže předcházející dodání Hercoku nebyla tuzemskými plněními a odpočet DPH nevznikl.
Právní otázka
Kdo byl v řetězci skutečným ekonomickým nabyvatelem pohonných hmot a kterému článku řetězce měla být přičtena jediná přeshraniční přeprava?
Jinými slovy: byla společnost Hercok skutečným obchodníkem se zbožím, nebo jen formálním mezičlánkem mezi dodavateli a společností Herst?
Co soud řekl
NSS potvrdil závěry finanční správy i krajského soudu.
- V řetězových obchodech lze jednu přeshraniční přepravu přičíst pouze jednomu dodání. Od toho se odvíjí místo plnění a DPH režim ostatních článků řetězce.
- Rozhodující není formální vlastnictví, faktury, smlouvy ani režim spotřební daně, ale to, kdo mohl se zbožím fakticky nakládat jako vlastník a ovlivňovat jeho ekonomický osud.
- Daňové orgány prokázaly vážné pochybnosti o tom, že Hercok byl skutečným ekonomickým vlastníkem. Důkazní břemeno proto přešlo zpět na daňový subjekt.
- Svědecké výpovědi, rámcové smlouvy, CMR listy ani údaje v systému EMCS podle soudu neprokazovaly ekonomickou podstatu obchodů, ale pouze jejich formální stránku.
- NSS souhlasil se závěrem, že Herst byl faktickým organizátorem a ekonomickým příjemcem přepravy a že Hercok představoval pouze formálně vložený článek řetězce.
Zásadní je také závěr, že správce daně nemusí vždy identifikovat konkrétní právní titul, na jehož základě bylo převedeno právo nakládat se zbožím jako vlastník. Stačí, pokud z celkových skutkových okolností plyne, že určitý subjekt mohl fakticky rozhodovat o právním osudu zboží.
Rozsudek potvrzuje trend posledních let v judikatuře NSS a Soudního dvora EU: při DPH se stále více posuzuje ekonomická realita obchodu, nikoli jen jeho smluvní a účetní podoba.
Důležitý je zejména závěr, že ani rozsáhlá dokumentace (faktury, CMR, EMCS, rámcové smlouvy) nemusí stačit, pokud správce daně prokáže, že skutečné fungování řetězce bylo jiné.
Pro obchodníky s pohonnými hmotami i ostatní podnikatele působící v řetězových obchodech jde o důležité varování:
- nestačí doložit formální dokumentaci;
- je nutné být schopen prokázat vlastní ekonomickou roli v obchodu;
- personální propojení subjektů významně zvyšuje riziko zpochybnění transakce;
- pokud je společnost pouze „průtokovým“ článkem bez reálné obchodní funkce, může přijít o nárok na odpočet DPH.
Nejzajímavější částí rozsudku je odmítnutí poměrně rozšířené argumentace, že správce daně musí vždy přesně pojmenovat právní titul, kterým bylo převedeno právo nakládat se zbožím jako vlastník.
NSS výslovně připomněl, že v některých případech žádný jednoznačný formální titul neexistuje nebo neodpovídá skutečnosti. Pro DPH je rozhodující faktická možnost ovlivňovat právní osud zboží, nikoli právní nálepka vztahu.
Když je firma jen formálním článkem řetězce, odpočet DPH neobstojí
NSS: Formálně vložený článek v řetězci nemá nárok na odpočet DPH
NSS potvrdil, že odpočet DPH lze odepřít, pokud je firma pouze formálním mezičlánkem a skutečným nabyvatelem zboží je jiný subjekt.
