Společnost požadovala po finančním úřadu úrok z nesprávně stanovené daně podle § 254 daňového řádu. Tvrdila, že finanční úřad po určitou dobu držel její peníze na základě dodatečných platebních výměrů, které ve skutečnosti nebyly řádně doručeny, a tedy ani pravomocné. Finanční úřad jí nejprve neformálně sdělil, že žádný takový úrok neeviduje, a poté zamítl její námitku. Firma se pak obrátila na soud zásahovou žalobou a chtěla, aby soud přikázal úrok vyplatit [4]–[8].
Právní otázka
Jaký žalobní typ má daňový subjekt použít, pokud mu správce daně nepřizná úrok z nesprávně stanovené daně: zásahovou žalobu, nebo žalobu proti rozhodnutí správního orgánu?
Co soud řekl
- Samotné vyřízení žádosti o úrok může proběhnout neformálním sdělením; to samo o sobě ještě není rozhodnutím podle § 65 s. ř. s. [22].
- Jenže pokud daňový subjekt proti tomuto sdělení podá námitku a správce daně o ní rozhodne, tím se dosud neformalizovaný postup „zprocesní“ [22], [25].
- V takové chvíli už je správnou cestou žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, nikoli zásahová žaloba [21]–[23], [25].
- NSS výslovně odmítl „dvoukolejnost“ soudní ochrany: nelze si po vydání rozhodnutí o námitce vybírat, zda půjdu zásahovou žalobou, nebo žalobou proti rozhodnutí [23].
- Soud zároveň zdůraznil, že v této věci nešlo jen o informativní sdělení stavu osobního daňového účtu, ale o závazné vyjádření názoru správce daně, že nárok na úrok nevznikl [25].
- Proto městský soud nepochybil, když zásahovou žalobu odmítl a stěžovatele odkázal na žalobu proti rozhodnutí [26].



