Společnost RI OKNA a.s. v roce 2015 promítla do základu daně důsledky rozhodčího nálezu, kterým byla deklarována absolutní neplatnost smluv o dílo, a navazující dohody o narovnání uzavřené s obchodním partnerem. Správce daně i odvolací orgán dovodili, že relevantní skutečnosti souvisejí s původními smluvními vztahy a penalizačními nároky vzniklými již v roce 2008, a nelze je proto zohlednit ve zdaňovacím období roku 2015. Nejvyšší správní soud tento závěr nepřijal a rozhodnutí správních orgánů i krajského soudu zrušil.
Daňové dopady absolutní neplatnosti smlouvy zjištěné rozhodčím nálezem se posuzují k datu právní moci tohoto nálezu, nikoli zpětně k roku původního jednání. Daňová kontrola zahájená před vyměřením daně přerušuje běh prekluzivní lhůty stejně jako kontrola doměřovací. U reklamních nákladů musí daňový subjekt aktivně a včas prokazovat, kdo službu skutečně dodal, jinak nese důsledky neunesení důkazního břemene sám.
Právní otázka
Lze daňové důsledky rozhodčího nálezu, kterým byla dodatečně zjištěna absolutní neplatnost smluv, a následné dohody o narovnání promítnout do zdaňovacího období, ve kterém byly tyto skutečnosti autoritativně zjištěny, nebo je nutné vše zpětně vztáhnout do období, kdy původní obchodní vztah vznikl?
Co soud řekl
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že pro posouzení daňových důsledků nelze bez dalšího vycházet pouze z okamžiku vzniku původního soukromoprávního vztahu. Rozhodčí nález z roku 2015 autoritativně vyřešil spor mezi stranami a postavil najisto absolutní neplatnost smluv o dílo, přičemž následně byla uzavřena dohoda o narovnání upravující jejich vzájemná práva a povinnosti. Správní orgány proto měly posoudit význam těchto skutečností pro zdaňovací období roku 2015 a nemohly jejich dopady automaticky přičítat roku 2008 pouze s odkazem na původ závazkového vztahu. Současně NSS připomněl, že soukromoprávní neplatnost právního jednání sama o sobě nevylučuje vznik relevantních daňových účinků.
