Stručné shrnutí
Příjmy z nájmu nemovitosti ve společném jmění manželů se podle § 9 odst. 2 zákona o daních z příjmů zdaňují pouze u jednoho z manželů. Jestliže nebyly přiznány, správce daně je může doměřit kterémukoli z nich; nemusí zjišťovat, kdo nájem fakticky spravoval, inkasoval nájemné nebo měl k příjmům užší vztah. Neprokáže-li poplatník skutečné výdaje na služby, není vadou, zohlední-li správce daně namísto nich 30% výdajový paušál. [17–23]
O co šlo
Správce daně doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za roky 2019 až 2021 z nepřiznaných příjmů z pronájmu bytu ve společném jmění manželů a v roce 2020 též garáže pronajaté k umístění reklamy. Žalobce namítal, že daň měla být doměřena jeho bývalé manželce: ta jednala s nájemci, vybírala nájemné a obstarávala správu, zatímco on pouze spolupodepisoval nájemní smlouvy. [1–2, 4, 7]
NSS potvrdil, že § 9 odst. 2 zákona o daních z příjmů neurčuje kritéria pro volbu manžela, jemuž má být při nepřiznání příjmů daň doměřena. Správce daně proto není povinen hodnotit „těsnost“ vztahu jednotlivých manželů k nájmu a může zvolit kteréhokoli z nich. Skutečnost, že bývalá manželka měla k nájmu patrně bližší vztah, tak nemohla výsledek sporu ovlivnit. [18–22]
Za logické NSS považoval doměření u žalobce i proto, že právě u něj byla pro tento účel zahájena daňová kontrola. Veřejnoprávní daňovou povinnost je přitom třeba odlišit od případného majetkového vypořádání bývalých manželů, které může náležet civilnímu soudu. [21]
Žalobce dále neprokázal vyúčtování nákladů na energie a jiné služby, přestože jej správce daně vyzval. Zahrnutí přijatých záloh do příjmů proto neobstálo jako důvod ke snížení daně; správce daně navíc žalobci přiznal 30% paušální výdaje, což NSS vyhodnotil jako postup v jeho prospěch. [23]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Manželé pronajímající majetek ve společném jmění by měli předem zajistit, aby příjmy z nájmu přiznával právě jeden z nich, a uchovávat podklady k příjmům i výdajům. Faktické rozdělení rolí mezi manžely samo o sobě nebrání tomu, aby správce daně při doměření oslovil druhého manžela. [17–21]
Pokud poplatník uplatňuje skutečné výdaje, musí je doložit. Bez vyúčtování a dokladů nelze očekávat, že správce daně odečte zálohy na služby jako náklady; použití zákonného paušálu může být konečným a pro poplatníka i příznivějším řešením. [23]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí potvrzuje standardní, ale prakticky podstatný závěr: bližší vztah jednoho z manželů k pronájmu není zákonným kritériem pro určení osoby, které bude doměřena daň. Argumentace o tom, kdo nájem fakticky spravoval, je proto bez významu, nejsou-li příjmy z nájmu zdaněny současně u obou manželů. [18–22]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
