1. Stručné shrnutí
Společnosti byl odepřen odpočet DPH z reklamních služeb, které byly součástí řetězce zasaženého podvodem na DPH. NSS potvrdil doměření i za rok 2011, ačkoli za tehdejší jednání nebyla společnost trestně odpovědná a odsouzen byl jen její jednatel. Současně však korigoval závěr o automatické vázanosti trestním rozsudkem: vůči právnické osobě, která za konkrétní skutek neměla v trestním řízení vlastní procesní postavení, musí správce daně skutkový základ samostatně prokázat.
2. O co šlo
Správce daně doměřil společnosti DPH celkem 1 596 000 Kč za leden 2011 až září 2012. Reklamní plnění byla sice fakticky uskutečněna, avšak přes řetězec společností se bez ekonomického přínosu navyšovala jejich cena, část prostředků se vracela odběratelům a některé články neodváděly DPH. Společnost proto podle správce daně věděla, případně alespoň měla a mohla vědět, že se účastní podvodu na DPH. [2], [32]–[37]
Za období od roku 2012 byla za toto jednání pravomocně odsouzena i společnost. Vázanost výrokem trestního rozsudku proto bránila tomu, aby daňové orgány uzavřely, že odpočty uplatnila v dobré víře. Správce daně však i zde musel samostatně posoudit daňové otázky, které trestní soud neřešil, zejména správné stanovení daně. [49]–[54]
Pro rok 2011 společnost trestně odpovědná být nemohla. NSS s ohledem na nález Ústavního soudu I. ÚS 2445/25 odmítl automatickou vázanost skutkovými závěry trestního rozsudku vedeného proti jednateli: jednatel hájí vlastní zájmy, které mohou kolidovat se zájmy společnosti. Trestní rozsudek a podklady z trestního řízení ale zůstávají použitelné jako důkazy, pokud jsou společnosti zpřístupněny a autonomně hodnoceny. [27]–[29]
Doměření přesto obstálo. Správce daně neodkázal jen na trestní rozsudek, ale rekonstruoval obchodní a finanční tok, prokázal chybějící daň u dodavatele a středových článků a hodnotil konkrétní indicie na straně společnosti i její prověřovací opatření. Zjištění z pozdějších období přenesl na rok 2011 na základě doložené kontinuity smluv, fakturace, dodavatelů a obchodního modelu. [30]–[44]
NSS také potvrdil, že § 148 odst. 6 daňového řádu založil samostatnou dvouletou lhůtu pro stanovení daně po právní moci trestního rozsudku. Pachatel trestného činu nemusí být totožný s daňovým subjektem; rozhodná je přímá věcná a kauzální vazba trestného jednání na jeho daň. Lhůta proto běžela i vůči společnosti za rok 2011 a skončila až 31. 12. 2023. [60]–[67]
5. Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Rozsudek jasně odděluje dva účinky trestního rozsudku. Pro zvláštní lhůtu podle § 148 odst. 6 daňového řádu postačí, že trestné jednání přímo dopadá na daň konkrétního subjektu, i když odsouzen byl jiný člověk, typicky jednatel.
Pro dokazování však nelze bez dalšího převzít skutkové závěry trestního rozsudku proti osobě, která neměla k danému obvinění vlastní procesní postavení. Správce daně musí zpřístupnit důkazy, umožnit obranu a vlastními důkazy unést skutkový základ doměření. [28], [66]
Podnikatelé by u významných marketingových a obdobných služeb měli dokumentovat výběr dodavatele, porovnání nabídek, ekonomický smysl a očekávaný přínos plnění. Formální prověření dodavatele v rejstřících nemusí při nestandardních obchodech stačit. [41], [47]
7. Zajímavost / podnětná myšlenka
Obvyklá konečná cena sama nevylučuje podvod na DPH. Je nutné rozlišovat cenu účtovanou konečnému odběrateli od umělého navyšování cen uvnitř řetězce; rozhodující je vždy souhrn objektivních okolností, nikoli jediný cenový údaj. [46]–[48]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
