Shrnutí: Spor se týkal převodů ze společnosti na osobní účty jejího jediného společníka a jednatele. Soud potvrdil zdanění částky 702 879 Kč jako ostatního příjmu podle § 10 zákona o daních z příjmů, protože žalobce neprokázal, že šlo o firemní prostředky použité na závazky společnosti nebo o čerpání či vracení konkrétních zápůjček. Rozhodné nebylo pouhé připsání peněz, ale jejich faktická dostupnost žalobci a absence doloženého vypořádání ve prospěch společnosti.
O co šlo: Správce daně zjistil, že společnost převáděla peníze na osobní účty žalobce. Žalobce tvrdil, že účty fungovaly jako faktická „virtuální pokladna“ společnosti, případně že šlo o zápůjčky. Odvolací finanční ředitelství po doplnění dokazování vyloučilo účet fakticky užívaný jinou osobou, přímé převody zpět společnosti i neprokázaný rozdíl mezi firemními výběry a vklady. Zdanilo proto jen zůstatek 702 879 Kč [3–4].
Soud zdůraznil, že příjmem je skutečné majetkové zvýšení, tedy částka v právní a faktické dispozici poplatníka; pozdější hotovostní výběr sám o sobě příjem neruší [15, 26]. Přímý převod z osobního účtu zpět na účet společnosti objektivně prokazuje návrat peněz, kdežto výběr z bankomatu prokazuje pouze změnu peněz na hotovost [35, 39]. Žalobce měl proto konkrétně propojit příchozí platbu, výběr či odchozí úhradu, příjemce, firemní závazek a jeho vyúčtování. Faktury a pokladní doklady prokazovaly nanejvýš existenci nákladů společnosti, nikoli zdroj peněz použitých k jejich úhradě [33–34, 44–46].
Neobstály ani smlouvy o zápůjčkách. Samotná listina neprokazuje předání peněz ani to, že určitá bankovní transakce byla čerpáním nebo splátkou zápůjčky. Žalobce jednotlivé platby ke konkrétním smlouvám nepřiřadil; jeho vysvětlení navíc střídalo neslučitelné varianty provozních prostředků, nových zápůjček a jejich splátek [28–32]. Dodatečně přepracované účetní sestavy soud nepovažoval za věrohodné, zejména pro rozpory s původním účetnictvím a nepřípustné zpětné zásahy do uzavřených účetních knih [48–52].
Praktický dopad: Podnikatel nesmí nahrazovat firemní účet osobním účtem bez průběžné a ověřitelné evidence. Má-li osobní účet sloužit k úhradám společnosti, je vhodné ke každé transakci zachytit její účel, vazbu na konkrétní závazek, způsob předání hotovosti a zaúčtování vůči společnosti. U zápůjček je nutné doložit nejen smlouvu, ale i poskytnutí, čerpání a splácení konkrétními pohyby. Pozdější soupisy dokladů nebo obecné svědecké výpovědi chybějící transakční stopu nenahradí.
Zajímavost: Soud nepřijal zjednodušující přístup „vše na osobním účtu je příjmem“. Naopak akceptoval všechny objektivně doložené návraty peněz společnosti. Neúspěch žalobce způsobil až nedostatek konkrétního párování u zbývajících plateb.
Tvrzení soudu:
• Připsání prostředků na osobní účet zakládá majetkový přírůstek, jestliže s nimi poplatník mohl fakticky a právně nakládat [23, 26].
• Hotovostní výběr neprokazuje předání peněz jiné osobě ani úhradu jejího dluhu [35, 43].
• Smlouva o zápůjčce bez důkazu o skutečném plnění a přiřazení konkrétních transakcí neprokazuje nezdanitelný titul [29–32].
• Doklady o existenci firemních nákladů nenahrazují důkaz o tom, z jakých prostředků byly tyto náklady zaplaceny [33–34, 44–46].
• I celkově vadné účetnictví lze použít jen v rozsahu, v němž je konkrétní údaj podpořen nezávislými důkazy [63–68].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
