Stručné shrnutí: Spor se týkal vrácení spotřební daně z minerálních olejů použitých v kogeneračních jednotkách pro výrobu tepla. Soud rozlišil mezi měsíci s poruchou měřidla, kde družstvo spotřebu pouze odhadovalo podle druhé jednotky, a měsíci bez zjištěné poruchy. Samotná dřívější porucha nemůže bez přesvědčivého vysvětlení znehodnotit odečty v každém následujícím měsíci. Naopak při přechodu na měření hladin v nádržích nelze spotřebu za první měsíc prokázat bez počátečních stavů nádrží.
O co šlo: Zemědělské družstvo požadovalo vrácení spotřební daně podle § 56 zákona o spotřebních daních za minerální oleje spotřebované ve dvou kogeneračních jednotkách. Nákup olejů i jejich použití pro výrobu tepla nebyly sporné; sporné bylo prokázání skutečné spotřeby evidencí [21].
U jednotky KJ1 došlo v několika měsících k poruše hmotnostního měřidla. Družstvo tehdy dopočetlo spotřebu podle hodnot druhé jednotky. Celní orgány proto neuznaly nárok KJ1 nejen v poruchových měsících, ale od června 2021 až do července 2022: upravený stav po první poruše měl podle nich narušit návaznost všech dalších zůstatků [26].
Krajský soud akceptoval, že dopočet podle spotřeby KJ2 byl nepodloženým odhadem, nikoli kvalifikovaným výpočtem. Spotřeby obou jednotek nebyly shodné a družstvo navíc nedoložilo záznamy o měření hladiny v nádržích, jimiž později svůj postup vysvětlovalo. V poruchových měsících proto nárok u KJ1 nevznikl [39].
Správní orgán však nedostatečně vysvětlil, proč porucha automaticky znemožňuje zjistit spotřebu i v měsících bez detekované vady. Je-li spotřeba rozdílem odečtu na počátku a konci téhož měsíce, dřívější nepřesnost těchto absolutních hodnot sama o sobě tento rozdíl nutně neznehodnocuje; zvláště pokud byly závady průběžně opravovány [35–36]. Soud proto zrušil výrok týkající se období červen 2021 až červenec 2022 a uložil žalovanému znovu, jednotlivě a s přihlédnutím k servisní zprávě posoudit zejména měsíce bez poruch [40–41].
Za srpen 2022 soud nárok zamítl. Družstvo přešlo na měření výšky hladin v nádržích, avšak nezaznamenalo jejich stav k 1. 8. 2022. Chyběl tak základní vstup pro nepřímý výpočet. Souhrnný konečný stav z července 2022 jej nenahradil, protože byl ovlivněn předchozími odhady KJ1 a vykazován společně za obě jednotky [46–49].
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad: Provozovatel nemá při výpadku měření nahrazovat spotřebu analogií s jiným zařízením. Má okamžitě zachytit objektivní vstupy náhradního výpočtu, typicky počáteční a konečné výšky hladin v každé nádrži, přepočtový koeficient a návaznost na konkrétní topné zařízení. Současně rozhodnutí brání paušálnímu závěru správce daně, že jedna chyba kontaminuje celou následnou evidenci: musí popsat konkrétní mechanismus zkreslení pro každé dotčené období.
Zajímavost / podnětná myšlenka: Vada měřidla může zpochybnit absolutní stav zásob, ale bez dalšího nemusí zpochybnit měsíční spotřebu vypočtenou jako rozdíl dvou odečtů ze stejného bezvadně fungujícího měřidla.
Tvrzení soudu:
• Kvalifikovaný výpočet spotřeby musí stát na objektivních a prokazatelných vstupních údajích; pouhý odhad není přípustný [31, 39].
• Měření výšky hladiny v nádrži může být podkladem nepřímé metody, jen jsou-li zaznamenány stavy na počátku i na konci zdaňovacího období [31, 46].
• Porucha měřidla v jednom období sama neprokazuje neprůkaznost odečtů v dalších měsících bez poruchy [35–36].
• Při společném vykazování zůstatků může odhad spotřeby jedné jednotky znehodnotit možnost použít souhrnný zůstatek i pro druhou jednotku [48].
• Správce daně musí pro zamítnutí nároku srozumitelně vysvětlit, jak konkrétní evidenční vada ovlivnila možnost zjistit skutečnou spotřebu [36, 40].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála