Soud zrušil doměření DPPO, protože správce daně i odvolací orgán nesprávně požadovali „perfektní“ prokázání každého reklamního plnění a ignorovali standard reprezentativního vzorku důkazů.Daňová kontrola doměřila společnosti DPPO (cca +2,85 mil. Kč a penále 570 tis. Kč) s tím, že neprokázala daňovou uznatelnost 15milionových nákladů na reklamu a sponzoring basketbalového klubu BK JIP Pardubice. Sporné bylo, zda reklama skutečně proběhla v deklarovaném rozsahu a zda jsou náklady podle § 24 odst. 1 ZDP prokazatelné.
Právní otázka
Jaký standard důkazů je nutný pro prokázání rozsahu opakované reklamní služby – vyžaduje se úplné doložení každého jednotlivého plnění, nebo postačí reprezentativní vzorek? A kdy lze odmítnout důkazy jako „nedostatečné“?
Co soud řekl
Soud zdůraznil, že správní orgány chybně zaměnily břemeno tvrzení a důkazní a požadovaly fakticky „perfektní dokumentaci“ každého zápasu a každé reklamní expozice.
Klíčové závěry:
- Žalobkyně břemeno tvrzení unesla – smlouva, dodavatel, rozsah i forma plnění byly dostatečně vymezeny (část VI.B).
- Důkazní standard u reklamy je „reprezentativní vzorek“, nikoli kompletní pokrytí všech plnění (část VI.C; navázání na NSS 21 Afs 94/2025).
- Předložené důkazy (foto, video, TV záznamy, web, svědci) postačují k závěru o realizaci reklamy v podstatných parametrech (část VI.C).
- Správce daně nesmí hodnotit důkazy jen jako „nějakou reklamu“, ale musí je posuzovat v celku.
- Pochybnosti o ceně samy o sobě nevedou k neuznání nákladu bez důkazů o neobvyklosti (část VI.D).
- Otázka „esenciálních nákladů“ je irelevantní, pokud je výdaj prokázán (část VI.E).
Rozhodnutí potvrzuje a aplikuje judikaturní linii NSS k reklamním a sponzorským plněním: daňová správa nesmí přetavit důkazní břemeno v požadavek úplné „fotodokumentace reality“. Jde o korekci typicky přísného přístupu u marketingových služeb, kde je faktické plnění rozptýlené v čase a prostoru.Pro daňovou praxi (zejména sponzoring, sportovní marketing, mediální kampaně):
- není nutné dokazovat každé jednotlivé zobrazení reklamy,
- klíčové je vytvořit soubor důkazů pokrývající různé formy plnění,
- správce daně musí hodnotit důkazy kumulativně, ne izolovaně,
- odmítnutí důkazů jen pro „nedostatek úplnosti“ je procesně rizikové.
Soud poměrně ostře kritizuje metodiku správce daně: problém nebyl v tom, že by důkazy chyběly, ale v tom, že byly hodnoceny podle nesprávného (příliš rigidního) standardu. Klíčové je, že soud explicitně navazuje na NSS 21 Afs 94/2025 a rozšiřuje jeho dopad do řízení o jiné subjektové větvi téhož reklamního schématu.
Daňová správa nemůže chtít „perfektní důkaz“ každé reklamy
Reklama a daňová uznatelnost: soud zrušil doměření kvůli přehnanému důkaznímu standardu správce daně
Soud zrušil doměření daně – u reklamy stačí reprezentativní důkazy, nelze požadovat prokázání každého jednotlivého plnění.
