Stručné shrnutí
Spor se týkal včasnosti daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za rok 2017, v němž společnost vykázala daňovou ztrátu. Společnost tvrdila, že kontrolu zahájenou v květnu 2024 už správce daně provést nemohl, protože uplynula pětiletá doba pro uchování účetních záznamů. Krajský soud žalobu zamítl: zvláštní lhůta navázaná na možnost uplatnit daňovou ztrátu není archivační dobou podle zákona o účetnictví zkrácena.
O co šlo
Správce daně neuznal část výdajů na odpisy dlouhodobého hmotného majetku, sociální náklady a spotřebu materiálu. Doměřil proto společnosti daň 140 980 Kč, zrušil jí vykázanou daňovou ztrátu 2 637 724 Kč a uložil penále. Společnost skutková kontrolní zjištění v odvolání nenapadala; zpochybnila pouze oprávnění správce daně zahájit kontrolu v roce 2024. [1–2]
Žalobkyně vycházela z toho, že účetní doklady se podle § 31 zákona o účetnictví zásadně uchovávají pět let. Dovozovala proto, že po skončení této doby nelze provádět plnohodnotnou daňovou kontrolu a správce daně by směl vycházet nanejvýš z účetní závěrky a výroční zprávy. [3–5]
Soud potvrdil, že § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů je zvláštní úpravou vůči obecné tříleté lhůtě podle daňového řádu. Jestliže bylo možné ztrátu z roku 2017 odečíst v letech 2018 až 2022, lhůta pro stanovení daně za ztrátový rok se sbíhala se lhůtou za poslední období, v němž šlo ztrátu uplatnit. V dané věci tak běžela od 2. 7. 2018 do 3. 7. 2026. Kontrola zahájená 8. 5. 2024 proto byla včasná; jejím zahájením navíc začala běžet nová lhůta, limitovaná desetiletou absolutní hranicí do 2. 7. 2028. [22–24]
Pětiletá archivační doba účetních záznamů není lhůtou pro stanovení daně. Používá-li účetní jednotka záznamy také pro daňové účely, musí podle § 32 odst. 1 zákona o účetnictví zajistit jejich uchování i déle, vyžadují-li to daňové předpisy. Neuchování relevantních dokladů neomezuje pravomoc správce daně ke kontrole, ale zásadně zatěžuje daňový subjekt při plnění jeho důkazního břemene. [25–27]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Podnikatel nemůže při likvidaci účetních či daňově relevantních podkladů spoléhat jen na základní pětileté lhůty v zákoně o účetnictví. Vykáže-li daňovou ztrátu, musí počítat s prodloužením možnosti jejího daňového prověření až do konce lhůty určené § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů, včetně účinků úkonů podle § 148 daňového řádu.
Prakticky je vhodné nastavit archivaci tak, aby byly po dobu možné daňové kontroly dostupné nejen účetní závěrky, ale i prvotní doklady prokazující daňově účinné výdaje. Jejich předčasné vyřazení není obranou proti doměření daně; může naopak vést k neprokázání daňového tvrzení. [25–26]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí nepřináší nový výklad, ale srozumitelně odmítá prakticky rizikovou představu, že archivační doba účetnictví automaticky vymezuje i časový prostor pro daňovou kontrolu. U daňové ztráty se tyto časové režimy mohou podstatně lišit. [22, 25, 27]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
