NSS potvrdil, že služební poměr ve zkušební době lze zrušit bez sdělení důvodu a soud může zkoumat jen excesy – zejména diskriminaci, zneužití práva nebo odvetu vůči oznamovateli, které však v této věci prokázány nebyly.
Žalobce, interní auditor na Ministerstvu zahraničních věcí, tvrdil, že jeho propuštění ve zkušební době bylo odvetou za obsah auditní zprávy a zároveň pokračováním starších osobních sporů na ministerstvu. Bránil se zásahovou žalobou a namítal zneužití institutu zkušební doby, diskriminaci a porušení ochrany whistleblowerů.
Spor se nakonec soustředil nikoli na samotné skončení služebního poměru, ale na hranice soudního přezkumu propuštění „bez důvodu“ ve zkušební době.
Právní otázka
Může soud přezkoumávat skutečné motivy zrušení služebního poměru ve zkušební době, a pokud ano, v jakém rozsahu?
A může interní auditor, který upozorní na pochybení v auditní zprávě, požívat ochrany oznamovatele?
Co soud řekl
NSS potvrdil několik podstatných závěrů:
- Zrušení služebního poměru ve zkušební době je mimořádně široké oprávnění a není povinnost sdělit důvod, ani jej nelze vynutit procesními nástroji ([37], [58]).
- Soudní přezkum je omezen jen na kontrolu, zda nešlo o zakázané důvody: diskriminaci, zneužití práva nebo odvetu vůči oznamovateli ([39]).
- Zaměstnavatel může zohlednit i subjektivní faktory, včetně mezilidských vztahů nebo zkušeností z dřívějšího působení zaměstnance ([40]–[41], [57]). To je poměrně silný a prakticky důležitý závěr.
- Pouhé vypracování auditní zprávy není whistleblowing; výkon běžné auditorské činnosti neaktivuje ochranu oznamovatele, pokud nebylo učiněno oznámení ve smyslu směrnice ([50]–[53]).
- Důkazní břemeno se neobrací automaticky jen proto, že zaměstnanec nezná důvod propuštění; žalobce musí nejprve unést alespoň základ prima facie tvrzení o zakázaném motivu ([43]–[46]).
Rozhodnutí je zajímavé hlavně tím, že systematicky vymezuje mantinely přezkumu propuštění ve zkušební době a propojuje služební právo s pracovněprávní i whistleblowerskou judikaturou.
Silný (a možná sporný) moment je závěr, že i osobní antipatie nebo starší konflikty mohou být legitimně relevantní pro ukončení poměru ve zkušební době, pokud nejde o zakázaný motiv ([41]).
Nové je i poměrně ostré oddělení interního auditu od chráněného oznámení.
- Pro státní zaměstnance: obrana proti propuštění ve zkušební době je velmi úzká; nestačí zpochybňovat spravedlnost či racionalitu rozhodnutí.
- Pro služební orgány: rozsudek potvrzuje širokou diskreci, ale současně upozorňuje na tři nepřekročitelné hranice (diskriminace, zneužití, whistleblower retaliation).
- Pro compliance a interní audit: samotné upozorňování v rámci pracovních úkolů ještě neznamená status oznamovatele. To může mít širší dopad i mimo státní službu.
Rozsudek fakticky říká: „Bez uvedení důvodu“ neznamená „bez soudní kontroly“, ale tato kontrola se netýká správnosti důvodu, jen jeho zákonných mezí. To je jemný, ale zásadní rozdíl.
Nejde o převratný precedent, ale o poměrně významné sjednocující rozhodnutí k přezkumu zkušební doby a k hranici mezi interním auditem a whistleblowingem. Praktický význam má spíše systémový než revoluční.
Propuštění ve zkušební době: NSS vymezil, co soud ještě přezkoumá
Zrušení služebního poměru ve zkušební době bez důvodu – NSS k mezím soudního přezkumu
NSS potvrdil, že služební poměr lze ve zkušební době zrušit bez důvodu. Přezkum je možný jen při diskriminaci, zneužití práva či odvetě.