Stručné shrnutí
Mountfield neuspěl se snahou uplatnit 33 mil. Kč úroků z korunových dluhopisů jako daňově uznatelný náklad. NSS potvrdil, že emise dluhopisů šest let před splatností bezúročné kupní ceny ochranných známek, bez ekonomické výhody z předčasné úhrady, představovala zneužití práva. Tato okolnost sama o sobě postačila; další sporné prvky transakční struktury již nebylo nutné řešit. [32, 39, 46–47]
O co šlo
Společnost emitovala v roce 2012 korunové dluhopisy v objemu 300 mil. Kč k úhradě části kupní ceny ochranných známek Kolo štěstí a Béda Trávníček. Za rok 2019 z nich uplatnila úroky 33 mil. Kč. Správce daně je vyloučil a doměřil daň, protože transakce mezi propojenými subjekty podle něj sloužila především k získání daňového zvýhodnění. [1–3]
Nosnou okolností nebyl samotný složitý řetězec zahraničních společností ani to, zda společnost za dluhopisy obdržela peníze. Kupní cena byla splatná až zhruba za šest let a nebyla úročena; dřívější úhrada nepřinášela slevu ani jinou výhodu. Společnost ji přesto nahradila závazkem s úrokem 11 % ročně, splatným až za 20 let. Podle NSS tak racionálně jednající podnikatel bez dalšího důvodu nevymění bezplatný obchodní úvěr za úročené dluhopisové financování. [35–39]
NSS potvrdil, že výrazně předčasná úhrada závazku financovaná rychlou emisí dluhopisů před změnou zdanění jejich výnosů může sama založit závěr o zneužití práva, zvláště mezi propojenými osobami. Tatáž okolnost může prokazovat objektivní i subjektivní prvek zneužití: nenaplnění účelu daňové úpravy i převážně daňový účel jednání. [39–40]
Argument, že emisi vyžadovala financující banka, neobstál. Otázka předčasnosti úhrady byla předmětem daňového řízení, takže později předložené vyjádření banky nebylo přípustnou reakcí na údajně překvapivý soudní závěr. Navržené důkazy navíc neměly prokázat, že bylo nutné šest let před splatností nahradit bezúročný závazek úročeným. [43–45]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
U korunových dluhopisů ani formální splnění zákonných podmínek nezajišťuje uznatelnost úroků. Daňový subjekt musí umět věrohodně a současnými podklady doložit ekonomický důvod načasování emise, zejména pokud financuje předčasnou úhradu dosud bezúročného závazku vůči spojené osobě.
Rozhodnutí současně potvrzuje, že při prokázaném zneužití práva nelze požadovat uznání hypotetických „esenciálních úroků“, které by poplatník zaplatil při jiném financování. Tento institut řeší dokazování skutečně vynaložených nákladů, nikoli daňové následky zneužívající konstrukce. [49]
Procesně NSS upřesnil, že odvolací orgán nemusí opakovat seznámení podle § 115 odst. 2 daňového řádu, jestliže po prvním seznámení již žádné důkazy neprovádí a pouze odůvodní, proč nové návrhy neprovedl. [27–29]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí nestaví zneužití práva na obecné nedůvěře ke korunovým dluhopisům ani na zahraniční struktuře skupiny. Rozhodující byla konkrétní ekonomická nelogičnost: dobrovolné a nákladné uspokojení závazku, který nebyl šest let splatný ani úročený. Vedlejší úvahu krajského soudu o zastřeném vkladu ochranných známek do základního kapitálu NSS výslovně označil za otázku mimo předmět tohoto řízení. [46–48]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
