Finanční úřad může znovu prověřit stejnou právní otázku u DPH, pokud se týká jiného zdaňovacího období; nejde o opakovanou daňovou kontrolu, ani když správce daně dříve obdobný nárok akceptoval.
Správa a údržba silnic Ústeckého kraje uplatňovala v dodatečných přiznáních k DPH poměrný nárok na odpočet související s opravami silnic. Tvrdila, že finanční úřad již v minulých letech obdobný postup prověřoval a akceptoval, a proto byla následná kontrola DPH za roky 2020–2022 fakticky opakovanou (a tedy nezákonnou) kontrolou.
Argumentace byla postavena na tom, že správce daně v minulosti řešil tutéž právní otázku – zda určité typy zdanitelných plnění zakládají nárok na odpočet DPH – a neměl se k ní vracet.
Právní otázka
Je daňová kontrola opakovanou kontrolou ve smyslu § 85a daňového řádu, pokud správce daně v jiných zdaňovacích obdobích již posuzoval stejnou právní otázku nebo obdobná plnění?
Může daňový subjekt namítat porušení legitimního očekávání již proti samotnému zahájení daňové kontroly?
Co soud řekl
Nejvyšší správní soud potvrdil, že opakovaná daňová kontrola může existovat pouze ve vztahu ke stejnému daňovému řízení a stejnému zdaňovacímu období. Samotná skutečnost, že správce daně řeší stejnou právní otázku nebo obdobný obchodní model, nestačí (§ 85 a § 85a daňového řádu). Rozhodující je totožnost kontrolovaného období (odst. 20).
Soud výslovně uvedl, že ani případná předchozí „skrytá“ daňová kontrola za roky 2013–2019 by na tomto závěru nic nezměnila. I kdyby šlo o skutečné kontroly, týkaly se jiných zdaňovacích období (odst. 21).
K námitce legitimního očekávání NSS uvedl, že ta je v řízení o zásahové žalobě předčasná. Zahájení kontroly samo o sobě neznamená změnu právního názoru správce daně ani zásah do legitimního očekávání. Spor o to, zda měl být odpočet uznán, patří až do řízení o doměření daně a následného soudního přezkumu (odst. 23–24).
Rozsudek poměrně jednoznačně vymezuje hranice institutu opakované daňové kontroly. NSS odmítl argument, že by správce daně byl „svázán“ svým dřívějším přístupem jen proto, že už někdy posuzoval stejnou právní otázku.
Jde o důležité potvrzení zásady, že každé zdaňovací období představuje samostatný předmět daňového řízení.
Pro daňové subjekty je rozhodnutí spíše varováním. Skutečnost, že finanční úřad v minulých letech určitý postup nezpochybňoval nebo jej dokonce prověřoval, sama o sobě nezaručuje, že jej nebude přezkoumávat znovu v dalších obdobích.
Pokud chce daňový subjekt argumentovat legitimním očekáváním nebo změnou správní praxe, zpravidla nebude možné napadat už samotnou kontrolu. Tyto námitky bude nutné uplatnit až proti výsledku kontroly a následným platebním výměrům.
Rozsudek je zajímavý tím, že NSS se fakticky vyhnul řešení otázky, zda v minulosti skutečně probíhaly „skryté“ daňové kontroly. Označil ji za právně nerozhodnou. Klíčové podle něj nebylo, jak intenzivně správce daně v minulosti prověřoval nárok, ale že šlo o jiná zdaňovací období (odst. 21).
Stejná otázka DPH nebrání nové daňové kontrole
NSS: Stejná právní otázka nezakládá opakovanou daňovou kontrolu
NSS potvrdil, že kontrola jiného zdaňovacího období není opakovanou daňovou kontrolou, ani když řeší stejnou otázku DPH.
