Společnosti byla doměřena daň z příjmů právnických osob za roky 2016 a 2017, protože neprokázala daňovou účinnost významné části mzdových nákladů vyplácených na základě dohod o provedení práce. Správce daně narazil na řadu nesrovnalostí: rozdílné verze DPP, pochybnosti o pravosti listin, nelogické docházky, rozpory mezi hodinami a vyplacenou odměnou, nejasnou vazbu mezi prací a provozovnami i mezi prací a tržbami [19], [20]. Firma tvrdila, že jde jen o dílčí administrativní chyby, a opírala se také o znalecké posudky, které měly ukázat minimálně nutné personální náklady [4], [56].
Právní otázka
Kdy jsou pochybnosti o mzdových nákladech natolik závažné, že už nelze daň stanovit dokazováním, ale je třeba přejít na pomůcky? A může tento problém vyřešit znalecký posudek založený na srovnání s jinými firmami?
Co soud řekl
- Daňový subjekt musí prokázat nejen to, že náklad zaúčtoval, ale že skutečně souvisel s jeho zdanitelnými příjmy a byl vynaložen v prokázané výši [17], [18].
- Pochybnosti správce daně byly podle NSS souhrnně velmi závažné a měly oporu ve spise; nešlo o pár drobností, ale o systémový problém věrohodnosti evidence DPP [19], [20], [55].
- Rozdílné skupiny DPP nebylo možné věrohodně vysvětlit jen používáním dvou vzorů; správce daně mohl oprávněně pochybovat o pravosti části listin [24], [25].
- Evidence pracovní doby nebyla spolehlivá: vyskytovaly se nesoulady mezi odpracovanými hodinami, sazbou a vyplacenou odměnou, často v řádu tisíců korun [53], [54].
- Znalecké posudky nepomohly, protože neprokazovaly minimální nutné náklady konkrétně této firmy, ale jen obvyklé poměry u jiných subjektů; to může být nanejvýš pomůcka, ne důkaz pro stanovení daně dokazováním [58]–[60].
- Přechod na pomůcky byl zákonný, protože firma neunesla důkazní břemeno a daň nebylo možné dostatečně správně stanovit dokazováním [62]–[69].
- Soud současně zdůraznil, že při přezkumu pomůcek nezkoumá, zda existovala „lepší“ metoda, ale zda výsledek není zjevně nelogický nebo v hrubém nepoměru [70]–[77].
