Stručné shrnutí
Přijatá částka 6,05 mil. Kč označená ve smlouvě jako záloha na budoucí provize podléhala DPH již při přijetí. Pro vznik povinnosti přiznat daň postačuje, že budoucí služba je určitě identifikována; nevyžaduje se jistota, že bude nakonec uskutečněna. Riziko, že projekt neumožní budoucí územní plán, je běžným podnikatelským rizikem, nikoli důvodem pro odložení zdanění zálohy.
O co šlo
Realitní zprostředkovatelka přijala od developera dvě platby v celkové výši 6,05 mil. Kč. Smlouva je označovala jako „Zálohu na Budoucí provize“, uváděla částku včetně DPH a spojovala ji s exkluzivním zprostředkováním prodeje pozemků, domů či bytů v připravovaném projektu. Společnost platby původně v přiznání k DPH neuvedla; následně tvrdila, že šlo jen o jistotu bez protiplnění. Později však podala dodatečné přiznání, v němž z částky 5 mil. Kč přiznala DPH 1,05 mil. Kč. Správce daně daň doměřil z moci úřední.
Žalobkyně namítala, že budoucí provize nebyly dostatečně určité, protože realizace developerského projektu závisela zejména na podobě územního plánu. Krajský soud však, vázán předchozím kasačním rozsudkem NSS v této věci, žalobu zamítl. Určitost podle § 20a zákona o DPH znamená určitou identifikaci plnění, nikoli jistotu jeho budoucí realizace. V okamžiku úhrady byly určeny služba, sazba daně i místo plnění [41–43].
Soud odlišil věc od rozsudku SDEU Kollross a Wirtl, který se týkal záloh uhrazených podvodnému obchodnímu partnerovi, jenž nikdy nechtěl plnit. Zde obě smluvní strany zamýšlely smlouvu plnit při splnění předpokladů projektu. Nejistota výsledku územního plánování proto představovala podnikatelské riziko, které vzniku daňové povinnosti nebrání [44–47]. Krajský soud rovněž nepředložil věc SDEU: výklad unijního práva pokládal s ohledem na závazný rozsudek NSS za dostatečně vyjasněný [49–52].
Praktický dopad
Podnikatel nemůže odsunout DPH z přijaté zálohy jen proto, že realizace smlouvy závisí na budoucích obchodních, správních nebo tržních okolnostech. Při přijetí platby je nutné posoudit skutečný obsah smlouvy: je-li konkrétně vymezena budoucí služba, sazba a místo plnění, zpravidla vzniká povinnost přiznat daň již ke dni přijetí úplaty. Dodatečné přejmenování smluvní „zálohy“ na „jistotu“ bez přesvědčivého věcného podkladu nemůže samo o sobě daňový režim změnit.
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodující není absolutní jistota budoucího plnění, která u záloh prakticky nikdy neexistuje, ale jeho dostatečně určitá identifikace. Podnikatelské riziko se tak nemá zaměňovat s neurčitostí zdanitelného plnění.
Tvrzení soudu
• § 20a zákona o DPH vyžaduje určitě identifikované budoucí plnění, nikoli jistotu, že bude skutečně poskytnuto [41–43].
• Platba přijatá před poskytnutím služby zakládá povinnost přiznat DPH, pokud strany vyjadřují záměr vyvodit finanční důsledky z budoucího plnění [43].
• Riziko podoby územního plánu při developerském projektu je podnikatelským rizikem, které samo o sobě nebrání zdanění přijaté zálohy [45, 47].
• Závěry SDEU o nejistotě plnění nelze bez dalšího přenášet z případů podvodného jednání dodavatele na standardní smluvní vztah, v němž strany zamýšlejí plnit [44–46].
• Krajský soud může položit předběžnou otázku i při vázanosti právním názorem vyššího soudu, není k tomu však povinen, nemá-li o výkladu unijního práva pochybnosti [49–52].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
