Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení, přestože finanční správa po podání žaloby své rozhodnutí v přezkumném řízení změnila, protože změna nebyla reakcí na žalobu a žalobce fakticky ve věci neuspěl.
Žalobce napadl rozhodnutí finančního úřadu, kterým nebylo prominuto penále k DPH za rok 2015. V průběhu soudního řízení bylo původní rozhodnutí v přezkumném řízení změněno, a žalobce proto žalobu vzal zpět. Současně požadoval náhradu nákladů řízení s argumentem, že k zastavení řízení došlo kvůli pozdějšímu postupu správce daně.
Problém byl v tom, že finanční správa sice původní rozhodnutí změnila, ale nikoliv ve prospěch žalobce. Nově totiž uzavřela, že žádost o prominutí penále byla podána opožděně.
Právní otázka
Má žalobce právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 3 s. ř. s., pokud správní orgán po podání žaloby změní své rozhodnutí, ale nikoliv způsobem, který by žalobci fakticky vyhověl?
Co soud řekl
Krajský soud řízení zastavil kvůli zpětvzetí žaloby, ale nepřiznal žalobci náhradu nákladů.
Soud zdůraznil, že pro přiznání nákladů nestačí samotná změna správního rozhodnutí po podání žaloby. Musí být zřejmé, že ke změně došlo právě v reakci na žalobu a že správní orgán žalobci fakticky vyhověl (§ 60 odst. 3 s. ř. s.).
To se zde nestalo. Správní orgány sice v přezkumném řízení původní rozhodnutí změnily, ale pouze proto, že dodatečně zjistily nesprávné posouzení běhu lhůty pro podání žádosti o prominutí penále (odst. 6–7). Výsledkem navíc nebylo prominutí penále ani věcné posouzení žádosti, nýbrž zastavení řízení pro opožděnost žádosti.
Soud také upozornil, že žalobce s novým rozhodnutím stejně nesouhlasil a podal proti němu odvolání. To podle soudu potvrzuje, že jeho žalobní cíl nebyl naplněn.
Usnesení je zajímavé hlavně procesně. Připomíná, že náklady řízení ve správním soudnictví nejsou automatickým „bonusem“ pokaždé, kdy úřad po podání žaloby něco změní.
Soud zde poměrně striktně oddělil:
- změnu rozhodnutí z vlastního podnětu správního orgánu,
- a skutečné „uspokojení navrhovatele“.
Pro přiznání nákladů musí existovat přímá souvislost mezi podanou žalobou a následným postupem správního orgánu.
Pro daňové subjekty i advokáty je důležité nepředpokládat, že zpětvzetí žaloby po změně rozhodnutí automaticky založí právo na náhradu nákladů.
Pokud správce daně pouze „přeformuluje“ důvody zamítnutí nebo rozhodnutí změní z procesních důvodů bez faktického úspěchu žalobce, soud může náhradu nákladů odmítnout.
Rozhodnutí je zároveň připomínkou významu lhůt pro žádosti o prominutí příslušenství daně podle § 259a daňového řádu.
Případ ukazuje paradox procesní obrany: žalobce dosáhl zrušení původní argumentace správce daně, ale jeho situace se tím fakticky nezlepšila. Finanční správa pouze našla jiný právní důvod, proč žádosti nevyhovět.
Změna rozhodnutí finančním úřadem ještě nezaručuje náklady řízení
Náklady řízení po zpětvzetí žaloby: kdy je finanční úřad musí zaplatit?
Soud odmítl přiznat náklady řízení, i když finanční úřad po žalobě změnil své rozhodnutí. Klíčový byl faktický úspěch žalobce.
