Krajský soud potvrdil, že správce daně může zahájit i několik navazujících kontrol DPH bez sdělení konkrétních pochybností, pokud kontroly fakticky probíhají a nejsou zjevně svévolné.
Společnost OPTIMUM PRAGUE s.r.o. napadla sérii daňových kontrol DPH za období červenec až prosinec 2025 žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Tvrdila, že finanční úřad zahajoval kontroly „automaticky“, měsíc po měsíci, vždy v plném rozsahu a bez vysvětlení, jaké konkrétní pochybnosti má o jejích daňových tvrzeních.
Podle žalobkyně už šlo prakticky o opakované kontroly stejné podnikatelské činnosti. Namítala také, že správce daně zadržuje nadměrné odpočty DPH a zároveň vede vyhledávací část spisu netransparentně.
Právní otázka
Musí správce daně při zahájení daňové kontroly sdělit konkrétní pochybnosti o daňových tvrzeních? A může bez bližšího odůvodnění zahajovat více navazujících kontrol za po sobě jdoucí období?
Co soud řekl
Soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že podle daňového řádu musí oznámení o zahájení kontroly obsahovat pouze předmět a rozsah kontroly, nikoli její důvody (§ 87 odst. 1 a § 85 odst. 5 DŘ) – viz odst. 26–28.
Podle soudu může mít daňová kontrola i preventivní nebo namátkový charakter a správce daně nemusí mít při jejím zahájení již formulované konkrétní pochybnosti (odst. 28). Povinnost konkretizovat skutkové a právní závěry vzniká až ve fázi seznámení s výsledkem kontrolního zjištění podle § 88 DŘ (odst. 30).
Soud současně připustil určitou „informační převahu“ správce daně v počáteční fázi kontroly (odst. 29). Důležité bylo, že kontroly nebyly jen formální – finanční úřad skutečně prováděl dokazování, vyžadoval podklady a komunikoval i se třetími osobami a zahraničními autoritami (odst. 33 a 36).
Za podstatné soud označil i to, že nešlo o opakované kontroly téhož období, ale o samostatné kontroly různých zdaňovacích období (odst. 37–38).
Rozsudek potvrzuje poměrně široké pravomoci finanční správy při zahajování daňových kontrol DPH, zejména u rizikových nebo exportně orientovaných obchodních modelů.
Soud poměrně jasně odmítl argument, že série navazujících kontrol sama o sobě znamená nepřiměřenost nebo zneužití pravomoci. Pro úspěch zásahové žaloby nestačí pouhá absence vysvětlení, proč kontrola vznikla.
Zároveň ale soud nepřímo naznačil hranici: problém by nastal, pokud by kontroly byly pouze „udržovány při životě“ bez reálné činnosti správce daně (odst. 33).
Pro daňové subjekty je rozhodnutí spíše nepříznivé. Potvrzuje, že:
- finanční úřad nemusí při zahájení kontroly odhalit své podezření,
- může paralelně kontrolovat více období,
- a několik měsíců trvající kontrola ještě sama o sobě není nepřiměřená.
Pro obranu proti kontrolám tak bude klíčové spíše prokazování skutečné nečinnosti, excesivní délky řízení nebo zjevné disproporcionality konkrétních úkonů.
Rozhodnutí je významné i pro spory o zadržované nadměrné odpočty DPH, protože potvrzuje, že samotná existence souběžných kontrol ještě nezakládá nezákonný zásah.
Soud poměrně otevřeně pracuje s konceptem „dočasné informační převahy“ správce daně. Jinými slovy: finanční úřad určitou dobu nemusí daňovému subjektu říct, co přesně prověřuje, pokud teprve shromažďuje důkazy.
To je prakticky důležité hlavně u karuselových a přeshraničních DPH kontrol, kde finanční správa často nechce předčasně odkrýt směr prověřování.
Série kontrol DPH bez vysvětlení obstála u soudu
Daňová kontrola bez sdělení pochybností je možná, potvrdil soud
Finanční úřad nemusí při zahájení daňové kontroly sdělit konkrétní pochybnosti. Krajský soud potvrdil zákonnost sériových kontrol DPH.
