Krajský soud odmítl zásahovou žalobu proti nevyplacení nesporné části nadměrného odpočtu DPH, protože firma před podáním žaloby nevyužila námitku podle § 159 daňového řádu.
Společnost se domáhala ochrany proti postupu finančního úřadu, který během probíhajících kontrol DPH neurčil a nevyplatil nespornou část nadměrných odpočtů podle § 174a daňového řádu.
Firma tvrdila, že správce daně měl alespoň část odpočtů považovat za nespornou a tuto část jí vyplatit ještě před skončením kontrol. Místo toho podle ní finanční úřad pouze „blokoval“ celé nadměrné odpočty bez dostatečného vysvětlení.
Proti postupu správce daně podala stížnost podle § 261 daňového řádu a následně žádost o prošetření způsobu jejího vyřízení. Teprve poté podala zásahovou žalobu.
Právní otázka
Je stížnost podle § 261 daňového řádu dostatečným prostředkem ochrany proti nečinnosti nebo postupu správce daně při určování nesporné části nadměrného odpočtu, nebo musí daňový subjekt nejprve podat námitku podle § 159 daňového řádu?
Co soud řekl
Soud žalobu odmítl jako nepřípustnou. Dospěl k závěru, že žalobkyně před podáním zásahové žaloby nevyčerpala zákonný prostředek ochrany podle § 85 s. ř. s.
Klíčový závěr je, že proti postupu nebo nečinnosti správce daně při poskytování zálohy na daňový odpočet podle § 174a DŘ slouží námitka podle § 159 DŘ, nikoli stížnost podle § 261 DŘ.
Soud zdůraznil, že stížnost je pouze subsidiární a obecný dozorčí prostředek, který nelze použít tam, kde zákon nabízí speciální ochranu (pasáže o § 261 DŘ). Naopak námitka podle § 159 DŘ je výslovně určena k ochraně proti úkonům nebo nečinnosti správce daně při placení daní, kam spadá i institut zálohy na daňový odpočet.
Podle soudu to potvrzuje:
- text § 174a odst. 5 DŘ,
- důvodová zpráva,
- i judikatura NSS k subsidiaritě zásahové žaloby.
Důležitý je také závěr, že rozhodnutí o námitce je soudně přezkoumatelné žalobou podle § 65 s. ř. s. To znamená, že zásahová žaloba zde není primárním prostředkem ochrany.
Rozhodnutí je prakticky významné hlavně pro spory o zadržované nadměrné odpočty DPH.
Soud velmi jasně procesně vymezil, jak mají firmy postupovat:
- nejprve podat námitku podle § 159 DŘ,
- vyčkat rozhodnutí,
- případně podat klasickou správní žalobu proti rozhodnutí.
Přímá zásahová žaloba bez využití námitky neobstojí.
To je důležité zejména proto, že v praxi daňové subjekty často používají stížnosti podle § 261 DŘ jako „rychlou obranu“ proti průtahům či blokaci odpočtů. Tento rozsudek ale potvrzuje, že to procesně nestačí.
Rozhodnutí je silným varováním pro daňové poradce i firmy:
špatně zvolený procesní prostředek může vést k odmítnutí žaloby bez věcného projednání.
Ve sporech o nevyplacení nesporné části odpočtu je nyní bezpečnější procesní cesta:
- námitka podle § 159 DŘ,
- následně žaloba proti rozhodnutí.
Rozsudek zároveň posiluje význam § 174a DŘ jako institutu z „platební roviny“ daňového řízení, nikoli pouze součásti kontrolního procesu.
Soud v podstatě říká, že spor o nespornou část odpočtu není primárně spor o zákonnost kontroly, ale spor o placení daní a správu vratitelného přeplatku.
To je důležitý posun v pohledu na § 174a DŘ. Prakticky totiž odděluje:
- samotnou kontrolu DPH,
- a otázku, zda už měla být část peněz mezitím vyplacena.
Bez námitky nelze žalovat zadržovaný odpočet DPH
Nesporná část odpočtu DPH: stížnost nestačí, nutná je námitka
Soud odmítl zásahovou žalobu kvůli nevyužití námitky podle § 159 daňového řádu při sporu o nespornou část odpočtu DPH.
