Stručné shrnutí
Úřad práce po zrušení původního zrušujícího rozsudku krajského soudu Nejvyšším správním soudem zastavil řízení o vyřazení uchazeče z evidence. Tím však vedle „obživlého“ původního rozhodnutí o vyřazení vzniklo další pravomocné rozhodnutí v téže věci. Krajský soud uzavřel, že tuto kolizi nelze řešit obnovou řízení, nýbrž zásadně přezkumným řízením, které umožní zrušit pozdější rozhodnutí o zastavení řízení. Rozhodnutí o obnově navíc postrádalo posouzení veřejného zájmu.
O co šlo
Po tom, co Nejvyšší správní soud zrušil původní vyhovující rozsudek krajského soudu, původní správní rozhodnutí o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání znovu nabyla účinků ex tunc. Vedle nich však zůstalo pravomocné usnesení Úřadu práce o zastavení téhož řízení, vydané mezitím v návaznosti na později zrušený rozsudek. Úřad práce chtěl rozpor odstranit obnovou řízení; žalobce namítal zejména nepřípustné opakování řízení.
Soud potvrdil, že zrušením zrušujícího rozsudku původní správní rozhodnutí „obživla“. Současná existence dvou pravomocných, obsahově odlišných rozhodnutí končících tutéž věc je nežádoucí a odporuje právní jistotě. Cílem proto musí být odstranění pozdějšího usnesení o zastavení řízení, aby zůstalo jen původní rozhodnutí o vyřazení, které již obstálo v soudním přezkumu. [30–32]
Obnova řízení nebyla vhodným nástrojem: jejím výsledkem by bylo nové meritorní rozhodnutí, zatímco původní „obživlé“ rozhodnutí by nadále existovalo. Kolizi dvou rozhodnutí by tedy neodstranila a byla by v rozporu se zákazem dvojího projednání téže věci (non bis in idem). Správným postupem je přezkumné řízení podle § 94 a násl. správního řádu, v němž lze pozdější rozhodnutí zrušit bez jeho nahrazení novým. [33–37, 39]
Samostatnou vadou bylo, že správní orgány při obnově z moci úřední vůbec nezkoumaly ani neodůvodnily veřejný zájem na novém řízení, přestože jde o zákonnou podmínku podle § 100 odst. 3 správního řádu. [40]
Praktický dopad
Správní orgán nemá po kasaci zrušujícího rozsudku mechanicky otevírat původní věc obnovou řízení. Musí nejdříve zjistit, zda vedle obnoveného účinku původního rozhodnutí existuje pozdější rozhodnutí vydané v téže věci. Je-li tomu tak, má volit postup, který odstraní právě pozdější rozhodnutí; zejména přezkumné řízení. Pokud zvažuje obnovu z moci úřední, musí výslovně posoudit a odůvodnit veřejný zájem. Účastník má upozornit, že autoremedurní zrušení vadného rozhodnutí samo o sobě nerozhoduje o věci samé.
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí prakticky ukazuje, že mimořádné procesní instituty nejsou vzájemně zaměnitelné. Obnova slouží k novému projednání a nahrazení rozhodnutí novým; přezkum k odstranění nezákonného pozdějšího rozhodnutí. Soud připustil, že pokud standardní procesní nástroje nepostačí, může být krajním řešením analogické použití § 124a daňového řádu. [35–37, 44]
Tvrzení soudu
• Zrušení zrušujícího rozsudku krajského soudu Nejvyšším správním soudem obnovuje účinky původních správních rozhodnutí ex tunc. [30]
• Zákaz dvojího projednání téže věci dopadá i na nedeliktní správní řízení a brání souběžné existenci dvou rozhodnutí v téže věci. [34–35]
• Přezkumné řízení je vhodnější než obnova, má-li být zrušeno jen později vydané rozhodnutí a nikoli vydáno nové meritorní rozhodnutí. [35–37]
• Veřejný zájem je samostatnou podmínkou obnovy řízení z moci úřední a správní orgán jej musí zkoumat i odůvodnit. [40]
• Autoremedura, jíž správní orgán zruší své vadné rozhodnutí, znamená vyhovění odvolání co do navrženého výsledku, nikoli nutně uznání jeho věcných námitek. [41]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.