Dobrovolná prostituce zakládá zdanitelný příjem podle § 7 ZDP, Newyorská úmluva tomu nebrání a zdanění nepředstavuje kuplířství podle § 189 trestního zákoníku.
Spor vznikl kolem doměření daně z příjmů za roky 2013–2014 z příjmů, které správce daně identifikoval jako příjmy z prostituce provozované v zahraničí. Žalobkyně tvrdila, že šlo o prostředky z půjček a prodeje šperků, případně že její příjmy z prostituce vůbec nelze zdanit. Vedle toho zpochybňovala daňovou rezidenci v ČR a použití pomůcek.
Jádrem sporu nakonec nebylo dokazování původu peněz (to soud považoval v zásadě za již vyřešené), ale zda příjmy z prostituce mohou být předmětem daně a pod jaký režim ZDP spadají.
Právní otázka
- Podléhá dobrovolná prostituce dani z příjmů?
- Brání tomu Newyorská úmluva nebo § 189 TrZ (kuplířství)?
- Jde o příjmy podle § 7 ZDP (samostatná činnost), nebo o „ostatní příjmy“ podle § 10 ZDP?
- Lze daň stanovit pomůckami na základě směn valut a odhadovaných nákladů?
Co soud řekl
Soud, vázaný dřívějším rozsudkem NSS č. j. 22 Afs 24/2025-48 (odst. 14–33), potvrdil, že dobrovolná prostituce je zdanitelná. Klíčové závěry:
- Newyorská úmluva zdanění neblokuje; ani podle NSS neplyne, že by bránila samotnému zdanění (rozsudek NSS, odst. 14–30; nyní převzato soudem).
- Výběr daně není „kořistění z prostituce“, a stát se tím nestává kuplířem (§ 189 TrZ; viz odst. 33 rozsudku NSS, převzato soudem).
- Příjmy z prostituce byly správně podřazeny pod § 7 ZDP jako příjmy z nezávislého povolání, nikoli pod § 10 ZDP (část „Ke kategorizaci příjmů z prostituce“). To je poměrně novátorský a důležitý závěr.
- K rezidenci soud potvrdil, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k tvrzenému nerezidentství.
- U pomůcek soud zopakoval restriktivní přezkum: daňový subjekt musí tvrdit hrubou nepřiměřenost výsledné daně, ne jen polemizovat s jednotlivými pomůckami.
Význam je vysoký. Nejde jen o „kuriózní“ případ prostituce, ale o precedent k širší otázce: zda lze zdaňovat příjmy z činností stojících mimo standardní regulatorní rámec.
Nové a prakticky zásadní jsou dva body:
- explicitní potvrzení zdanitelnosti prostituce,
- zařazení těchto příjmů pod § 7 ZDP, nikoli § 10.
To má dopad na sazbu, výdaje, solidární zvýšení daně (historicky) i obecný přístup k neformálním příjmům.Pro správu daní i poradce je důležitý signál, že:
- absence licence či regulace sama neznamená nezdanitelnost,
- „ilegálnost“ či společenská kontroverznost příjmu automaticky nevylučuje zdanění,
- u neprokázaných hotovostních toků mohou být směny a bankovní vklady silným podkladem pro doměření, včetně pomůcek.
Přesah i mimo prostituci: argumentace může být použitelná u dalších atypických či šedozónových příjmů.
Silná je věta, která z rozhodnutí fakticky plyne: stát nezlegalizuje činnost tím, že z ní vybírá daň. To je důležitý princip, který přesahuje tento spor.
Zajímavý je i výklad, že prostituce může být „nezávislé povolání“ ve smyslu § 7 ZDP, přestože pro ni neexistuje oprávnění. To není samozřejmý závěr.
Příjmy z prostituce podléhají dani, potvrdil soud
Zdanění prostituce: soud potvrdil, že jde o příjem podle § 7 ZDP
Dobrovolná prostituce podléhá dani z příjmů a stát tím nekořistí z prostituce, potvrdil soud v důležitém daňovém rozhodnutí.
