NSS potvrdil, že nárok na odpočet DPH nestačí opřít o formálně existující smlouvy a faktury, pokud daňový subjekt neprokáže věrohodnou auditní stopou, že plnění skutečně proběhla deklarovaným způsobem a od deklarovaného dodavatele.
Správce daně neuznal společnosti odpočet DPH z přijatých plnění od dodavatele, který vykazoval znaky „prázdné schránky“, a doměřil daň. Spor se netočil primárně kolem podvodu na DPH nebo testu dobré víry, ale kolem unesení důkazního břemene k samotné existenci a rozsahu plnění. Žalobkyně tvrdila, že předložila nadstandardní dokumentaci; správce daně i soudy ji označily za formální a nevěrohodnou.
Právní otázka
Stačí k prokázání nároku na odpočet DPH formálně bezvadné doklady a související dokumentace, nebo musí plátce prokázat i faktický průběh plnění prostřednictvím spolehlivé auditní stopy?
Co soud řekl
NSS potvrdil, že nestačí množství důkazů, ale jejich kvalita (odst. [13]–[15]). Klíčové bylo, že smlouvy a soupisy prací byly obecné, místy v rozporu s jinými důkazy, a neprokazovaly reálný tok plnění. Soud zdůraznil pojem auditní stopa jako zdokumentovaný tok plnění od vzniku obchodního případu po jeho dokončení (odst. [14]).
Důležité je i procesní poselství: NSS velkou část kasačních námitek označil za nepřípustné, protože jen opakovaly žalobní argumentaci bez reakce na odůvodnění krajského soudu (odst. [12]–[18]). To je poměrně silně formulované varování pro konstrukci kasačních stížností.
Rozhodnutí samo o sobě nepřináší převratnou novou doktrínu, ale významně utvrzuje trend posilování požadavků na auditní stopu. Prakticky potvrzuje, že správce daně může zpochybnit i „papírově dobře“ podložený obchod, pokud dokumentace jen imituje realitu.
Zajímavé je, že soud výslovně odmítl argument „řekněte mi, jaký další důkaz jsem měl dodat“ – volba důkazních prostředků je na daňovém subjektu, nikoliv na správci daně.
Pro daňovou praxi velmi relevantní: nestačí uchovávat faktury, rámcové smlouvy a obecné soupisy prací. U subdodavatelských modelů je třeba mít dokumentaci dokazující:
- kdo plnění fakticky provedl,
- kde a v jakém rozsahu,
- jak vznikla cena,
- vazbu mezi vstupem a výstupem,
- ideálně provozní, technologické či personální podklady.
Rozsudek je varováním hlavně pro agenturní, výrobní a stavební řetězce.
Silný moment je jazyk žalovaného převzatý do sporu – dokumentace jako „formalistická imitace auditní stopy“. To poměrně přesně vystihuje dnešní důkazní standard v DPH. Nejde o to mít papíry, ale mít věrohodně zachycenou ekonomickou realitu.
Nejde o zásadní průlomový judikát, spíše o silné potvrzení existující linie judikatury. Praktický význam má ale vysoký, zejména pro dokazování v DPH kontrolách.
NSS: Odpočet DPH neprokážou jen faktury, nutná je reálná auditní stopa
NSS potvrdil, že formální doklady samy nestačí k odpočtu DPH. Klíčová je věrohodná auditní stopa a prokázání skutečného plnění.
