Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda lze institut neúčinnosti doručení podle § 48 daňového řádu použít v situaci, kdy daňový subjekt písemnost osobně převzal, avšak tvrdí, že mu byla doručena nesprávně, protože správce daně doručoval přímo jemu namísto jeho zástupci.
Stěžovatel požádal o vyslovení neúčinnosti doručení dodatečných platebních výměrů s tvrzením, že nebyl informován o úmrtí svého zmocněnce a v důsledku toho zmeškal možnost podat proti platebním výměrům opravné prostředky. Správce daně řízení zastavil a žalovaný tento postup potvrdil, neboť podmínky pro použití § 48 daňového řádu nebyly splně
Právní otázka
Lze vyslovit neúčinnost doručení podle § 48 daňového řádu v případě, kdy adresát písemnost osobně převzal, avšak tvrdí, že mu byla doručena přímo v důsledku zániku zastoupení, o němž nevěděl?
Co soud řekl
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že účelem § 48 daňového řádu je ochrana adresáta před důsledky fikce doručení, nikoliv náprava jiných vad doručování či zastoupení. Jestliže daňový subjekt písemnost fakticky převzal, nemůže se domáhat vyslovení neúčinnosti jejího doručení.
Soud současně odmítl argument, že správce daně měl podání posoudit jako jiný procesní institut. Po celou dobu správního řízení totiž stěžovatel výslovně a obsahově uplatňoval právě žádost o vyslovení neúčinnosti doručení podle § 48 daňového řádu. Správní orgány proto nebyly povinny jeho návrh překvalifikovávat ani mu poskytovat právní rady ohledně vhodnější procesní obrany.
NSS dále potvrdil, že speciální plná moc udělená daňovému poradci zanikla jeho smrtí a správce daně následně postupoval správně, když doručoval přímo daňovému subjektu. V této souvislosti připomněl zásadu vigilantibus iura scripta sunt – práva náležejí bdělým. Daňový subjekt po převzetí rozhodnutí nevyvinul žádnou aktivitu směřující k ověření důvodu přímého doručování ani ke kontaktování osoby, o níž se domníval, že jej zastupuje.
