Pokud Nejvyšší správní soud dodatečně zruší právní základ pro přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně, zaniká tím i nárok na „úrok z tohoto úroku“, a to bez ohledu na předchozí rozhodnutí správce daně.
Společnost ARMEX GLOBAL, a.s. vedla dlouhodobý spor s finančními orgány o DPH a následně o různé úroky související s vracením daně.
Klíčový problém vznikl ve chvíli, kdy jí byl:
- původně přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně (cca 360 tis. Kč),
- a následně se domáhala dalšího úroku z pozdě vyplaceného úroku („úrok z úroku“).
Do celé věci však vstoupil Nejvyšší správní soud, který mezitím zrušil původní rozsudek, jenž byl podkladem pro přiznání prvního úroku.
Právní otázka
Může daňový subjekt požadovat úrok z částky, která mu byla sice pravomocně přiznána, ale následně se ukázalo, že na ni vůbec neměl nárok, protože byl zrušen právní základ tohoto přiznání?
Co soud řekl
NSS potvrdil, že:
- nárok na úrok podle § 254 daňového řádu vzniká jen tehdy, pokud došlo k nezákonnému jednání správce daně,
- pokud tento základní nárok vůbec nevznikl, nemůže vzniknout ani odvozený úrok z jeho pozdního vyplacení.
→ viz zejména body [33]–[34]
Soud zdůraznil, že:
- zrušení rozsudku NSS (č. j. 1 Afs 265/2016-33) vedlo k tomu, že
- rozhodnutí o původním úroku pozbylo účinků ze zákona (§ 124a daňového řádu)
→ viz body [27]–[31]
Důsledek:
- rozhodnutí o úroku „padá celé“,
- nelze z něj dál odvozovat žádná práva (ani sekundární úroky).
Ani fakt, že:
- úrok byl fakticky vyplacen a formalizován rozhodnutím správce daně,
nezakládá trvalý nárok, pokud:
- jeho právní základ byl následně odstraněn soudem.
→ viz bod [33]
Soud výslovně připustil:
- úrok z úroku může existovat,
- ale jen pokud existuje platný a zákonný základní úrok.
→ viz bod [40]
Rozhodnutí uzavírá velmi spornou oblast tzv. „řetězení úroků“ v daňovém právu.
Klíčový dopad:
- potvrzuje, že sekundární nároky (úrok z úroku) jsou zcela závislé na existenci legitimního primárního nároku,
- a že i pravomocně vyplacené částky mohou „ex post“ ztratit právní relevanci, pokud padne jejich základ.
Zároveň NSS výrazně rozšiřuje praktický dopad § 124a daňového řádu – nejen na typické situace po žalobách proti rozhodnutí, ale i na jiné procesní situace (včetně zásahových sporů).
Pro daňovou praxi (poradci, firmy i správce daně):
- nelze spoléhat na jistotu vyplaceného úroku, pokud jeho základní právní titul může být později zrušen,
- „úrok z úroku“ je velmi slabě chráněný nárok – odvozený a plně závislý,
- § 124a daňového řádu může mít retroaktivně likvidační efekt na již vyplacené částky,
- správce daně nemusí vždy zahajovat přezkum – účinky mohou nastat přímo ze zákona.
Spor je typický příklad situace, kdy se daňové právo dostává do kolize s intuitivním očekáváním právní jistoty:
„Když mi stát něco jednou pravomocně přizná a vyplatí, je to moje.“
Tento rozsudek ale potvrzuje, že:
- v daňovém právu může být i pravomocné rozhodnutí „právně dočasné“, pokud stojí na později zrušeném základě.
Úrok z úroku nevznikne, když padne základní nárok
NSS: Úrok z úroku zaniká, pokud je zrušen základní nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně
NSS potvrdil, že po zrušení základu nároku na úrok zaniká i nárok na úrok z tohoto úroku. Daňové rozhodnutí může zpětně pozbýt účinků.
