Stručné shrnutí
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek, který potvrdil ručení bývalého jednatele za nedoplatek DPH společnosti. Samotný převod obchodního podílu a ukončení funkce jednatele totiž neprokazují, že ze společnosti odešly peníze ani že jí vznikla škoda. Pro ručení podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku musí správce daně konkrétně doložit majetkový úbytek společnosti a příčinnou souvislost s porušením povinností jednatele.
O co šlo
Správce daně vyzval bývalého jednatele jako ručitele k úhradě nedoplatku DPH ve výši 1 443 384 Kč, který se nepodařilo vymoci po společnosti. Opíral se o § 171 odst. 1 daňového řádu ve spojení s § 159 odst. 3 občanského zákoníku. Krajský soud pokládal podmínky ručení za splněné: žalobce podle trestního rozsudku úmyslně vykázal fiktivní zdanitelná plnění, poté převedl stoprocentní obchodní podíl a skončil jako jednatel; tím měl podle krajského soudu vyvést prostředky ze společnosti a znemožnit úhradu daně [2–3].
NSS připomněl, že daňový nedoplatek sám není škodou společnosti. Škodou může být až konkrétní zásah do její majetkové sféry, například reálný úbytek peněžních prostředků; správce daně musí prokázat i kauzální vztah mezi porušením povinnosti člena orgánu a tímto úbytkem [22]. Převod obchodního podílu se však týká účasti společníka, nikoli majetku společnosti. Ani ukončení funkce jednatele samo o sobě nevypovídá o odčerpání aktiv. Z těchto skutečností lze dovodit nanejvýš změnu vlastníka a vedení společnosti, nikoli vznik škody [23–24].
Nestačí tedy ani obecný závěr, že trestná činnost byla porušením péče řádného hospodáře. Musí být zjištěno, zda právě toto porušení vedlo ke konkrétní škodě společnosti [25–26]. NSS současně neuzavřel, že ručení nutně nevzniklo: krajský soud musí posoudit širší argumentaci finanční správy, podle níž nesprávné vykazování daně zkreslilo majetkovou situaci společnosti a ovlivnilo její hospodaření [27–28]. Musí se rovněž vypořádat s námitkou, zda podmínkou ručení je předchozí uplatnění náhrady škody společností vůči jednateli; dosud ji zcela pominul [16–18].
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Rozhodnutí brání tomu, aby se ručení jednatele za daňový dluh odvozovalo automaticky z existence nedoplatku, trestního odsouzení nebo následné změny vlastníka společnosti. Finanční správa musí ve výzvě a navazujícím řízení přesně popsat, jaký majetek společnosti ubyl, kdy, v důsledku jakého jednání a proč právě tento úbytek způsobil její platební neschopnost. Pro jednatele a jejich poradce je podstatné napadat zejména chybějící důkaz o reálné škodě a příčinné souvislosti; nestačí zpochybnit pouze výši samotné daně.
Výzva byla naopak vydána včas. Dvouletá lhůta podle § 148 odst. 6 daňového řádu skončila až 31. 12. 2023, protože trestní rozsudek nabyl právní moci v roce 2021; výzva z 9. 2. 2023 proto nebyla prekludována [20].
Zajímavost / podnětná myšlenka
Věc ukazuje rozdíl mezi jednáním, které založí daňovou či trestní odpovědnost, a jednáním, které založí soukromoprávní škodu společnosti jako předpoklad zákonného ručení. Tyto roviny se mohou překrývat, ale jedna automaticky nedokazuje druhou. NSS navíc odmítl nahrazovat opomenuté právní posouzení krajského soudu vlastní úvahou, aby účastník nepřišel o jednu soudní instanci [18].
při tvorbě rešerše byla využita umělá inteligence. uvedené závěry vyjadřují názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením. Před využitím v konkrétních situacích si zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
