Stručné shrnutí: NSS potvrdil neuznání odpočtu DPH z balicích a manipulačních služeb fakturovaných společností ANTOLOGY. Služby sice byly reálně provedeny a použity pro ekonomickou činnost žalobkyně, ta však neprokázala, že je v deklarovaném rozsahu poskytla právě ANTOLOGY nebo jiný plátce DPH. Pandemie ani následné zajištění dokumentace policií nezbavily žalobkyni její důkazní povinnosti. [21, 26, 29–31]
O co šlo: Žalobkyně uplatnila odpočet DPH z plnění svého subdodavatele pracovní síly. Správce daně nezpochybnil, že balicí služby pro odběratele skutečně existovaly, ale doložení jejich konkrétního dodavatele a rozsahu. Pochybnosti vyplývaly ze souhrnu okolností: objednávky vznikaly až po provedení služeb a obsahově odpovídaly fakturám, úhrady vykazovaly nestandardní průběh a údajní pracovníci ANTOLOGY zpravidla popřeli práci pro tuto společnost i své podpisy na dohodách. Jednatel dodavatele navíc neměl v ČR pobytové oprávnění. [1–3, 22, 26]
NSS zdůraznil, že formálně bezvadné doklady nepostačují, jestliže správce daně konkrétně zpochybní jejich věrohodnost. Daňový subjekt pak musí faktický průběh plnění doložit dalšími důkazy. Žalobkyně nepředložila komunikaci, interní záznamy ani věrohodné výpovědi osob zapojených do objednávání a kontroly prací; obecná výpověď jejího jednatele pochybnosti neodstranila. [18–19, 21, 26–27]
Virtuální sídlo, absence webu ani skutečnost, že dodavatel nebyl nespolehlivým plátcem, samy o sobě neprokazují fiktivnost obchodu. Mohou však spolu s dalšími zjištěními odůvodnit zvýšenou obezřetnost a potřebu důkazně podpořit deklarované plnění. [22–24]
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad: U operativně sjednávaných personálních a logistických služeb je vhodné průběžně uchovávat stopu o objednávce, přidělení pracovníků, místě a rozsahu výkonu, převzetí či kontrole práce a platbách. Mimořádné provozní podmínky mohou vysvětlit neformální komunikaci, nikoli však nahradit důkazy o dodavateli a plnění. [21, 23]
Byly-li podklady zajištěny v trestním řízení, musí daňový subjekt konkrétně označit, které dokumenty mu chybí a co mají prokázat. Má také aktivně usilovat o jejich vrácení nebo kopie postupy podle trestního řádu; správce daně nemusí z vlastní iniciativy vyžadovat neurčitě vymezený trestní spis. [29–31]
Zajímavost / podnětná myšlenka: Rozhodnutí nepřináší nový test nároku na odpočet, prakticky však potvrzuje jeho důsledné použití tam, kde je nesporná existence služby, ale nikoli identita plátce, který ji měl poskytnout.
Tvrzení soudu:
• Skutečné poskytnutí služby samo o sobě nestačí k odpočtu DPH, není-li prokázáno její přijetí od deklarovaného dodavatele nebo jiného plátce DPH. [1, 19]
• Ex post vystavené písemnosti mohou mít důkazní význam, ale při konkrétních rozporech musí být podpořeny ověřitelnou důkazní stopou. [26–27]
• Zápis dodavatele mimo evidenci nespolehlivých plátců nepředstavuje potvrzení jeho obchodní spolehlivosti. [24]
• Zajištění dokladů policií nepřenáší důkazní břemeno na správce daně, pokud subjekt neprokáže vlastní konkrétní a neúspěšnou snahu získat dokumentaci či její kopie. [29]
• Neprovedení důkazu nemusí vést ke zrušení rozsudku, jsou-li z jeho odůvodnění alespoň implicitně patrné důvody nadbytečnosti důkazu. [33]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
