NSS potvrdil, že podnikatel může přijít o nárok na odpočet DPH, i když podvod sám neorganizoval, pokud souhrn okolností ukazuje, že o něm měl a mohl vědět.
Reklamní agentura uplatnila odpočty DPH z reklamních služeb fakturovaných společností Fun Creation s.r.o. Finanční správa ale dospěla k závěru, že skutečným dodavatelem byl dlouholetý obchodní partner P. V., zatímco Fun Creation byla pouze vloženým článkem řetězce sloužícím k podvodu na DPH.
Podstatné nebylo, zda reklama skutečně existovala, ale zda žalobce mohl rozpoznat, že obchodní model je uměle nastavený a daňově rizikový. Spor se soustředil hlavně na otázku „věděl nebo měl vědět“.
Právní otázka
Lze odepřít nárok na odpočet DPH podnikateli, který formálně přijal reklamní plnění, pokud souhrn okolností naznačuje jeho účast v podvodném řetězci, přestože přímý úmysl nebyl prokázán?
Co soud řekl
NSS potvrdil závěry finanční správy i krajského soudu. Podle soudu existoval dostatek objektivních okolností, které měly u žalobce vyvolat podezření (§ body 24–26).
Klíčové bylo zejména:
- deklarovaný dodavatel Fun Creation fakticky nepůsobil jako reálná reklamní agentura – bez zaměstnanců, provozovny a historie v oboru (bod 4),
- žalobce dál fakticky jednal s původním partnerem P. V., ačkoliv formálně měl dodávat někdo jiný (body 6 a 24),
- vysoké hotovostní platby byly účelově děleny pod limity zákona o omezení plateb v hotovosti (bod 26),
- cena reklamy byla podle soudu výrazně nestandardní ve srovnání s trhem (bod 23),
- žalobce prakticky nijak neprověřoval nového dodavatele (body 6 a 25).
NSS zdůraznil, že jednotlivé indicie samy o sobě nestačí, ale v souhrnu vytvářejí obraz transakce, která měla vyvolat zvýšenou obezřetnost (bod 24).
Soud také odmítl argument, že podnikatel mohl spoléhat na dlouholetou důvěru v partnera. „Bezmezná důvěra“ podle NSS nenahrazuje povinnost základního prověření obchodního modelu a partnera (bod 25).
Vedle daňové roviny je zajímavý i procesní závěr: při rozhodnutí bez jednání je soud rozsudkem vázán už okamžikem jeho vyhlášení vyvěšením na úřední desce, nikoliv až pozdějším doručením písemného vyhotovení (body 15–19).
Rozsudek dobře ukazuje současný trend judikatury v DPH podvodech: soudy stále méně řeší formální stránku faktur a stále více „ekonomickou realitu“ transakcí.
Prakticky významné je, že NSS potvrzuje velmi široce pojatý standard obezřetnosti. Nestačí tvrdit, že podnikatel o podvodu nevěděl. Musí prokázat, že aktivně dělal rozumné kroky, aby se do podvodu nezapojil.
Rozhodnutí ale nepřináší zásadně nový právní test. Spíše potvrzuje a konsoliduje dosavadní přístup NSS po linii judikatury „věděl nebo měl vědět“.
Pro podnikatele a poradce je rozsudek varováním hlavně ve třech bodech:
- změna dodavatele „jen na papíře“ je vysoce riziková,
- hotovostní platby rozdělované pod zákonné limity budou správci daně téměř automaticky vyhodnocovat jako podezřelé,
- dlouhodobá důvěra v obchodního partnera sama o sobě nestačí jako obrana.
Rozhodnutí také potvrzuje, že finanční správa může kombinovat indicie, které by samostatně neobstály, ale dohromady vytvoří obraz účasti na podvodu.
Soud poměrně otevřeně pracuje s konceptem „mozaiky indicií“. Nehledá jeden rozhodující důkaz podvodu, ale hodnotí, zda souhrn nestandardních okolností měl podnikatele „trknout“.
To posouvá těžiště sporů z dokazování samotného podvodu k dokazování dostatečné podnikatelské obezřetnosti.
NSS: Důvěra v dodavatele neomlouvá účast na podvodu s DPH
NSS k DPH podvodům: podnikatel musí aktivně prověřovat obchodní partnery
NSS potvrdil odepření odpočtu DPH u reklamních služeb. Samotná důvěra v obchodního partnera nestačí.
