Stručné shrnutí
Společnost neprokázala, že jí americká společnost STI skutečně dodala data pro systém Symphony a že jí za ně zaplatila. Náklad 18,34 mil. Kč proto nesplnil podmínku daňové účinnosti podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. NSS současně potvrdil, že důkazy k unesení důkazního břemene nelze doplňovat až před správním soudem. [23, 26, 33]
O co šlo
Jádrem sporu byla daňová uznatelnost plateb deklarovaných jako úhrada automatizované dodávky dat od STI. Správce daně vyslovil důvodné pochybnosti jak o faktickém poskytnutí dat, tak o jejich úhradě; mimo jiné zohlednil, že společnost měla přístup k systému GDS Amadeus. Již v předchozím rozsudku NSS potvrdil, že tyto pochybnosti byly ve svém souhrnu způsobilé přenést důkazní břemeno zpět na daňový subjekt. [17, 21, 30]
Stěžovatelka namítala, že systém pro svou činnost vstupní data nutně potřeboval a že soud měl určit jejich alternativní zdroj. NSS to odmítl: správce daně nemusí prokazovat, odkud data ve skutečnosti pocházela. Po řádném vyjádření pochybností bylo na společnosti, aby s dostatečnou mírou pravděpodobnosti doložila, že data dodala právě STI. [30, 33]
Společnost chtěla v soudním řízení předložit zejména výpověď svědka z pozdější trestní věci a znalecké zkoumání systému. NSS potvrdil, že soudní přezkum není pokračováním daňového řízení: daňový subjekt jím nemůže napravovat dřívější nedostatečnou důkazní aktivitu. Svědka navíc mohla navrhnout již v daňovém řízení a jeho výpověď by ani sama nepotvrdila tok dat od STI. [23–25]
Automatizovaná a nehmotná povaha datové dodávky důkazní povinnost nevylučuje. Tok dat je podle NSS dokazovatelný a požadavek na jeho doložení nepředstavoval nepřiměřený důkazní standard. [26]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Podnikatelé u digitálních služeb nemají spoléhat jen na faktury, smlouvy nebo obecné tvrzení, že data byla pro provoz nezbytná. Musí průběžně uchovávat podklady umožňující spojit konkrétní plnění s deklarovaným dodavatelem: technické záznamy o přenosech, identifikaci zdroje dat, komunikaci, předávací mechanismus a průkazné doklady o platbách.
Po výzvě správce daně je nutné reagovat konkrétně a důkazně. Správce daně nemusí vyhledat jiný možný zdroj plnění ani vyvrátit každou hypotetickou variantu; postačí mu prokázat vážné pochybnosti o tvrzeném obchodním případu. [30, 33]
Rozhodnutí má i procesní přesah. Pokud správní orgán po zrušujícím rozsudku soudu vydá nové rozhodnutí a NSS poté původní rozsudek zruší, může „obživnout“ původní rozhodnutí. Pozdější rozhodnutí vydané podle následně překonaného názoru městského soudu se za podmínek § 124a daňového řádu stává neúčinným. [36–38]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Nejzajímavější je potvrzení, že ani u automatizované dodávky nehmotných dat nelze nahradit důkaz o konkrétním dodavateli úvahou, že data musela odněkud pocházet. Vedle standardní otázky důkazního břemene rozsudek prakticky vysvětluje účinek § 124a daňového řádu při souběhu „obživlého“ původního a pozdějšího změnového rozhodnutí.
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
