NSS potvrdil, že osobní daňový účet je pouze průběžná evidence, nikoli nástroj pro zpětné „přepisování historie“, a nelze přes zásahovou žalobu vynucovat retroaktivní změnu zápisů ani tím obcházet spor o úroky.
Společnost požadovala, aby správce daně zpětně změnil evidenci na osobním daňovém účtu tak, jako by zrušené spotřební daně byly odstraněny už v roce 2019, nikoli až v roce 2023. Smyslem nebyla jen „oprava evidence“, ale navazující nárok na další sankční úroky, včetně tzv. úroku z úroku.
Spor se fakticky netýkal samotné existence daňové povinnosti, ale povahy daňové evidence a toho, zda lze jejím prostřednictvím dosáhnout finanční kompenzace.
Právní otázka
- Lze osobní daňový účet zpětně korigovat k minulému datu („předatovat“ opravu evidence)?
- Může zásahová žaloba sloužit jako cesta k domáhání dalších úroků, pokud o nich už správce daně rozhodl jiným procesním postupem?
Co soud řekl
NSS odpověděl záporně na obě otázky.
K evidenci daní: Osobní daňový účet jen odráží právní a platební stav vzniklý z rozhodnutí správce daně; sám práva nevytváří ani nemění ([11]). Změny se zapisují k okamžiku, kdy nastanou, nikoliv zpětně ([12]–[13]). Retroaktivní přepis evidence by narušil právní jistotu, spolehlivost výkazů nedoplatků i logiku evidence jako „aktuálního stavu“ ([12]).
K úrokům: Jestliže správce daně rozhodl o úroku a žalobkyně mohla napadnout rozhodnutí o námitce žalobou podle § 65 s. ř. s., nemůže stejný výsledek vymáhat oklikou přes zásahovou žalobu ([14]). Ta neslouží k revizi pravomocně přiznaných či nepřiznaných úroků.
Rozsudek je zajímavý hlavně potvrzením „historické věrnosti“ osobního daňového účtu. NSS poměrně explicitně odmítl pojetí evidence jako nástroje reparace minulých pochybení správce daně; k tomu slouží úrokové instituty, ne přepis účetní historie.
Nejde o převratný judikát, ale o užitečné a poměrně ostré vymezení hranic zásahové žaloby a funkce evidence daní.
- Daňové subjekty nemohou přes evidenci zpětně konstruovat dřívější přeplatky pro navazující úrokové nároky.
- Spor o úroky je třeba vést přímo proti rozhodnutí o úroku, nikoliv přes „opravy“ osobního daňového účtu.
- Pro správu daní je rozsudek oporou proti požadavkům na retroaktivní korekce evidence.
Silná je myšlenka soudu, že kdyby evidence mohla být zpětně přepisována, nebylo by nikdy „postaveno najisto“, zda dnes vykázaný nedoplatek či přeplatek obstojí i zítra ([12]). NSS tím vlastně dává evidenci podobnou stabilitu jako veřejným registrům.
NSS potvrdil, že osobní daňový účet je jen evidence a nelze jej zpětně přepisovat pro získání dalších úroků.