NSS potvrdil, že po judikatuře Kemwater sice není nutné trvat na dodavateli uvedeném na faktuře, ale daňový subjekt stále musí spolehlivě prokázat, že skutečné plnění přijal od osoby v postavení plátce DPH.
Žalobci byl doměřen odpočet DPH z nákupů zboží, protože neprokázal, že plnění přijal od deklarovaných dodavatelů uvedených na dokladech [1]. Po prvním zrušujícím rozsudku se řízení otočilo směrem ke Kemwater: už nešlo o to, zda sedí jméno na faktuře, ale zda lze prokázat, že skutečný dodavatel měl postavení plátce DPH [2]. Žalobce následně změnil verzi a tvrdil, že skutečným dodavatelem byla společnost TIGO, která byla plátcem DPH [4], [16]. Problém byl v tom, že to zůstalo v zásadě jen tvrzením.
Co soud řekl
- Daňové orgány nejprve důvodně zpochybnily, že plnění poskytli původně deklarovaní dodavatelé; tím se důkazní břemeno vrátilo zpět na žalobce [15], [16].
- Po doplnění dokazování nebylo vyloučeno, že skutečným dodavatelem mohl být jiný subjekt než ten na fakturách, třeba právě TIGO. To ale samo o sobě nestačí [18], [19].
- Výpověď jednatele TIGO a zjištění o provozu prodejny podle NSS neprokazovaly s jistotou, že právě TIGO dodalo zboží žalobci. Naopak další zjištění tomu odporovala: faktury TIGO neukazovaly žalobce jako odběratele a vykázané obraty TIGO neseděly na tvrzený rozsah obchodů [16], [17].
- Kemwater neznamená, že správce daně má „domyslet“ skutečného dodavatele za daňový subjekt. Znamená jen to, že identita dodavatele nemusí odpovídat faktuře, pokud je z jiných okolností jisté, že skutečný dodavatel byl plátcem. To ale musí být prokázáno [19], [20].
- Protože žalobce po seznámení s novými pochybnostmi už nepředložil další důkazy a jen trval na svém výkladu, důkazní břemeno neunesl [17], [18], [20].
