NSS potvrdil, že od 1. 1. 2021 se i na dříve vzniklé nároky na úrok z nezákonně stanovené daně použije nová – nižší – sazba úroku, aniž by šlo o protiústavní retroaktivitu.
Daňový subjekt uspěl se soudním zrušením pokuty za kontrolní hlášení k DPH ve výši 50 000 Kč. Správce daně mu následně přiznal úrok za nezákonné jednání správce daně podle § 254 daňového řádu. Spor vznikl o to, jakou sazbu použít po 1. 1. 2021, kdy novela č. 283/2020 Sb. sazbu výrazně snížila.
Žalobce tvrdil, že po celou dobu měl dostávat „starý“ úrok ve výši repo sazba ČNB + 14 %. Finanční správa však od 1. 1. 2021 použila novou nižší sazbu (repo + 8 %).
Právní otázka
Může stát novelou změnit výši úroku z nezákonně stanovené daně i u nároků, které vznikly před účinností novely a dále „běží“ po 1. 1. 2021, aniž by šlo o nepřípustnou retroaktivitu nebo zásah do legitimního očekávání?
Co soud řekl
NSS navázal na svou předchozí judikaturu (zejm. 4 Afs 314/2022) a potvrdil, že novela č. 283/2020 Sb. je ústavně konformní.
Klíčové bylo přechodné ustanovení novely, podle něhož se do 31. 12. 2020 použije stará úprava a od 1. 1. 2021 již nová (§ čl. II bod 11 novely; odst. [10]–[11]). NSS zdůraznil, že úrok vzniká „každý den samostatně“, a proto změna sazby do budoucna není pravou retroaktivitou (odst. [11], [16]).
Soud odmítl i argument legitimního očekávání. Daňový subjekt mohl očekávat samotný nárok na kompenzaci, nikoliv její konkrétní budoucí výši (odst. [16]–[17]).
NSS se neztotožnil ani s tvrzením, že novela porušila princip rovnosti. Připomněl, že zákonodárce sledoval sjednocení úrokových sazeb a jejich „obousměrné“ snížení – tedy jak vůči státu, tak vůči daňovým subjektům (odst. [17]).
Za nepřípustnou označil NSS novou kasační argumentaci založenou na unijních zásadách efektivity a rovnocennosti, protože ji žalobce neuplatnil už před krajským soudem (odst. [14]).
Rozsudek definitivně potvrzuje linii NSS, že novela z roku 2020 legitimně „přepnula“ běžící úroky na nižší sazbu. Prakticky to znamená, že řada daňových subjektů dostane nižší kompenzaci, než s jakou původně počítala.
Zároveň je důležité, že NSS odmítl rozšířit závěry nálezu ÚS I. ÚS 2293/23 na spory o samotnou výši úroku. Podle NSS je rozdíl mezi existencí nároku a jeho parametry zásadní (odst. [18]–[19]).
Pro daňové poradce i podnikatele je podstatné, že u „starých“ sporů nelze automaticky kalkulovat s původní vysokou úrokovou sazbou po celé období.
Rozhodnutí také potvrzuje procesní pravidlo: nové unijní nebo ústavní argumenty je potřeba uplatnit už v žalobě. V kasační stížnosti může být pozdě.
Pro finanční správu jde o potvrzení správnosti dosavadní praxe při výpočtu úroků po novele účinné od roku 2021.
Rozsudek poměrně ostře odděluje „nárok na odškodnění“ od „nároku na konkrétní výši odškodnění“. NSS připouští ochranu legitimního očekávání ohledně existence kompenzace, ale výrazně méně už chrání očekávání ohledně její ekonomické výše.
To je důležitý signál i pro jiné oblasti veřejného práva, kde stát mění parametry kompenzací či sankcí během trvajících právních vztahů.
NSS: nižší daňový úrok po roce 2021 je v pořádku
NSS potvrdil nižší úroky po novele daňového řádu od roku 2021
NSS potvrdil, že nižší úroky po novele daňového řádu od 1. 1. 2021 nejsou protiústavní retroaktivitou.
